pondělí 23. února 2009

Zpátky doma........

Tak po klasické návratové nekonečné anabázy jsme dnes po půlnoci dorazili ve zdraví zpátky domů.
Tak trochu jsme čekali že nás Čechy přivítají už trošku vlídnějším počasím. Po venezuelských tropech je nekončící česká zima docela nepříjemným šokem.

Veselá nálada nám samozřejmě zůstává, jako tomuhle klučinovi z kmene Pemon ve vesnici Canaima :-).

čtvrtek 19. února 2009

Kondoří průsmyk (4 044m)

Noc je taková švábíkovitá. Mě se spí krásně, ale Lukášovi, který si pro jistotu, aby se ukryl před případnými švábíky, vylezl na palandu dějí zajímavé věci. Nejdřív nachází švábíka v sandáli a pak dokonce i na hlavě :-). Jsou to však všechno jen takové malé kusy, které si možná ani nezaslouží tuhle publicitu.
Ráno balíme věci a jdeme do vedlejšího hotelu vyzvednout F+M. Na dnešek jsme si vybrali výlet po nejvýše položené silnici ve Venezuele, tak jsme zvědavý co nás na ní čeká.
Tágo odchytáváme hned u hotelu a frčíme na vzdálený terminál vespodu města. Kupujeme lístky na večer do Caracasu a zavazadla dáváme jedné babce z turistické kanceláře do úschovy. Píše nám na sebe telefonní číslo, což zatím nebereme úplně podezřele.
Je 8 hodin a bus do Valery nám před 15 minutama ujel, tak musíme čekat do 9:30 na další, tak alespoň kupujeme nějaký taštičky k snídani. Bus jdeme okouknout už v 9 a zjišťujeme že už je docela nabušenej a sotva hledáme místa k sezení. Odjíždíme dokonce o 10 minut dřív, což není v jižní americe zrovna dvakrát obvýklý. Z busu toho není moc vidět, tak to moc panoramatický výjezd asi nebude :-(.
Cesta začíná opravdu pozvolna, motáme se v zacpané Meridě a pokračujeme do našeho známého Tabaye, což též není moc svižná trasa. Pozvolna stoupáme údolím pralesním porostem do výšin. Postupně přibývá vesnická krajina, kde jsou do pluhu zapřažený páry volů. Je to tady úplně jiná Venezuela. Ve 3 600 metrech je povinná přestávka na sváču,. Po chvíli poslední vesnice a pak už jen pustá krajina. silnice vrcholi Kondořím průsmykem, kde nás bus vyhazuje a sjíždí do druhého údolí směr větší město Valera. Dle GPS jsme lehce přes čtyři tisíce.
V okolí průsmyku není jen pěkný kostelíček, památník na Simona Bolivara, který tudy táhnul s vojskem na Caracas, ale i spousta ratejen v užším i širším okolí. Zemědělci tu v příjemně chladných podmínkách skladují všechno možné. Horské panoramata v okolí rozhodně nejsou dechberoucí, ale mraky pod námi v údolí vypadají pěkně. Jdeme o kus dál na přilehlý vyhlídkový kopeček (4 105m), kde nějaký čas zewlujeme. Pak už jen přemýšlíme s kým se svezeme zpátky do civilizace. Mezitím sledujeme psa velkého jak tele jak se urval i s řetězem a vztekle pobýhá kolem okolních ratejen. Nakonec svádí boj se smečkou dalších 7psů. Je to docela řež. Nakonec ho nějaký chlapík z toho klubka pomocí řetězu vytahuje a pak ho polejvá kýblem vody. Největší pes z těch sedmi zase nějak pajdá.
Busy nějak nejezdí tak stopujeme zemědělce. Nakonec nám stavý týpek, co má něco jako pick up, ale místo korby má jen plošinu na pytle. F+M sedí v kabině a mě s Lukášem nezbývá nic jiného než sedět na plošině a křečovitě se držet mřížky na kabině. 15 km dlouhý sjezd je pro nás dost drsný a jsme rádi, že jsme se na té plošině vůbec udrželi. výhledy ale byly tentokrát opravdu super. Na křižovatce silnic protahujeme vytahaný ruce a zalezáme do busíku, který tu čeká na zbloudilé duše. Stejnou cestou se vezeme zpátky do Meridy, tentokrát s mnohem hezčímý výhledy.

středa 18. února 2009

Pico Humbolt trek (4 950m)

V noci praskaji delbuchy a troubeji auta, tak to sefik asi zase vyhral, respektive zaonacil tak aby vyhral. Rano po pul seste vstavame coz neni uplne dovolenkove. Jeste za tmy chvatame do ulice odkud ma odjizdet autobus na Tabay. Kdyby jsme to tu vcera neokoukli tak bychom neverili ze odtud ma neco odjizdet. V 6 presne prirazi bus tak zatim nenabirame zadne prodleni. Tabay lezi prakticky na druhe strane udoli tak mame meridu temer celou cestu na dohled. Jen co vylezeme z busu zjistujeme ze odjizdi do La Mucuy (2 144m), vychodiska treku tereni busik Toyota za par susnu. Chvili pred sedmou jsme u budovy narodniho parku. Mladik nam vypisuje podle pasu vstupenku kdyz tu najednou prijizdi v jeepu ozralej reditel a ze pry nikam nemuzeme ze je park kvuli volbam zavrenej. Ma na hlave sefikovu cepici tak asi docela dlouho slavil. Nejakou dobu se tam snim dohadujeme, dokonce nam kontroluje bagly a ze pry tedy muzeme alepson k lagunam, takze mladik to vypisuje znovu, ale ozrala si to znovu rozmysli a skrta papir. Nase situace vypada dost beznadejne. Dalsi ze spravy parku nam radi at si obstarame nejakeho guida a ze pry to snad nejak pujde. Tak sjizdime zase zpatky do Tabaye. Sofer kupuje novina, ve kterejch se pise, ze Hugo ma preci jen tech 54 procent. Na namesti v Tabay uplne nahodou potkavame nejakyho mladika s krosnou a se dvema holkama a ze pry je guid a jde s nima do parku. Tak snimi zase jedeme nahoru. Chlapici zase tvrdi ze je park celej tyden zavrenej, proste na palici. Reditel nastesti usina, chrape a sliny mu tecou po brade na zem. Tak to ostatni chlapici zarizuji a muzeme razit na cestu, ale pry jen na tri dny. Nase pasy si vsak nechavaji na baraku, coz nas moc netesi. V deset konecne vyrazime trekovat. Jdeme trochu napred nez zbytek. Jsme radi, ze jsme se i pres toho socialistickyho simla dostali do parku ale zaroven nas stve, ze mame jen 3dny a ten nas trek je na ctyri. Nakonec se rozhodujeme ze preci jen zkusime vylizt na Pico Humbolta i takhle, coz ale znamena dat prvni dva dny v jednom. Pridavame do kroku a nasemu ¨guidovi¨mizime z oci. Cesta je podobna jako na treku El Chorro, akorat ze tady dupeme do kopce. Ze zacatku je destny prales s obr kapradinami a stromy s lisejniky a jinymi parazity, ktery z pribyvajici vyskou je cim dal vic zarostlej bambusem, takze je to i obcas dobre prodirani. Ve dve odpoledne prichazime k lagune Coromoto (3 270m), kde je nocleh cislo 1. Nas vsak ceka jeste dalsi postup. Piseme zde na papir vzkaz ze budeme spat az u dalsi laguny. Odtud je cesta trosku neprehlednejsi tak se i chvili motame, ale nakonec nas par skalnich muziku navadi na dobrou cestu. Bambus je konecne pryc a mazi kameny jsou pokrivene stromky. Kdyz jsme uz vysoko nad lagunou tak vidime naseho guida jak na nas mava at se vratime na coz nereflektujeme jelikoz nase plany jsou trosku jine nez se rekreovat u laguny. Dal cesta pokracuje po ohlazenych sutrech po ledovci a ja uz jsem dost utahanej a vyhlizim jak na spaseni lagunu Verde. Krajina se pomalu hali v seru a odpolednich mracich, tak je sledovani muziku cim dal tim vic obtiznejsi. Konecne na sestou jsme zde u laguny Verde (3 940m). Za tmy a krasnych hvez na obloze varime a poprve ve Venezuele klepeme kosu. Z niceho nic v okolnich skalach vidime celeovku tak cekame kdo nas to jsem jde navstivit. Nakonec je to jen nejaky pasacek krav kterej sem bezel jen zjistit zda nemame cigaretu ci alespon marihuanu :-). Jsem docela rad ze jsem si sebou vzal teplej spacak protoze Lukas se moc nadsene netvari nad svym letnim.
Noc nebyla nic extra, ale alespon jsem nemrznul. Rano vyrazime na vrcholovou etapu. Nas cil je videt uz od nasi laguny. Nad malym ledovcem cni pyramida Humbolta. No bude to jeste pekna makacka. Hned zkraje se musi asi 50 metru vyskovych pres skalu nad lagunou, coz je ted prijemna rozcvicka ale uz ted tusim ze na zpatecni ceste to bude posledni hrebicek do rakve. Dal pokracujeme kolem pasackova stanu a stada krav az k lagune Suegro (4 200m). Nad ni je nejhorsi cast treku. Z obrovskeho ledovcoveho vodopadu tu ted zbyl pekne ohlazeny veliky kuloar. Stoupani po tech prudkych plotnach je docela neprijemny a uz ted si rikame ze doufame ze nesprchne jinak by byl slez o zivot. Konecne to mame za sebou a po sutacich stoupame stale vis. Mraky se dost honi tak najit dalsi cestu se stava obcas dost obtizny. V jednom miste ji ztracime a uz je chut skoro to zabalit. Nakonec vystupuju na hreben a odtud uz je to zrejmy. Jsme uz v 4 770 metrech takze jen kouske pod vrcholem a znovu plny elanu. Pricjazime na ledovec ktery ma dost mirny sklon tak je i pro nas schudny. Blbneme ve snehu a zase si to uzivame. Zbyva uz jen ta kamenita pyramida coz je lehci lezeni a po chvili jsme na na vrcholu druhy nejvyssi hory Venezuely. Bez jakykoliv aklimatizace jsme za dva dny skoro ve peti tisicich. Bohuzel je akorat zatazeno a kosa tak to po peti minutach otacime a frcime dolu. Namaha nebyla uplne zaplacena. Jen co jsme zpatky na ledovci tak se to roztahuje tak trochu nadavame na horo boha, ale pak si uvedomime ze nas ceka jeste slez toho kuloaru, tak ho pro sichr prestavame hanit. Obcas mame trochu vratsi krok z rychle nabite vysky tak musime o to vic davat pozor na cestu. Ke vsemu byla posledni voda kousek nad lagunou, tak jsem o zizni coz neni taky uplne nejlepsi. Sutak mame za chvili za sebou. Jak jsme se plouzili nahoru, tak ted to jde o moooc lepe. Kuloar je zase hnusnej ale lepsi nez jsme cekali i tak tam mame par skluzek nastesti bez vaznejsich nasledku. Konecne cepuju vodu z vodopadu ale i tak uz jdu zpatky do kempiku jak robot. Po 9,5 hodinach jsme zpatky u stanu a jsem rad ze se muzu na chvili natahnout.
Noc byla nekonecna, ale konecne je sest a rozbresk. Balime stan a frcime za krasneho rana dolu. U laguny Coromoto potkavame naseho guida i s devcaty, kterym se uz vis nechtelo. Musime na ne jeste pul hodinku cekat, protoze se pry musime vratit spolu abychom dostali pasy, coz je pro nas dost silna motivace. Cesta zpet je uz dost velka pohodicka a je i vic casu se kochat kolmerostoucim pralesem. V pul druhy jsme u chaty dostavame pasy, sjizidme do tabaye a muzeme rici ze jsme to zvladli v opravdu rekordnim, ale nelidskym case

neděle 15. února 2009

Merida

Rozlamany vylezame z busu, tagem se nechame odvezt k hlavnimu namesti a ubytovavame se kousek od nej. Na pokoji chvili vytuhavame ale pak se konecne zvedame na prohlidku. Je to tu jiny nez vsude jinde po Veenzuele - o dost min spiny a odpadku ale i tak samotne mesto nepusobi moc zajimave. Okolni hrebeny jsou o dost hezci. Do trech km porostle pralesem a pak uz jen vysoke stity a zbytky snehu a ledovcu. Mlsame i velky dort a jine pochutiny. Se smeckarem menim jeste posledni valuty. Lidi tu chodi volit pod dohledem vojska ale vse zatim probiha v klidu.

Zitra se delime na dvojice. Fergy s Marketou chteji dat nejake lehci vylety v okoli. Ja s Lukasem vyrazim zitra na 4denni trek do hor. Mame v planu vylezt na druhou nejvyssi oru Veenzuely Pico Humbolt 4950metru. Pak uz nas ceka jen navrat do Caracasu a dlouhy let dom

sobota 14. února 2009

Cesta do Meridy

Trosku se obavame aby nas necekalo moc prestupu, ale z parecku Cechu, ktere tu potkavame ziskavame dobrou informaci ze z Puerta la Cruz jezdi jeden primy spoj az do Meridy, coz je fajn. Druha informace nas uz tolik netesi, nejvyssi lanovka na svete nepremava, tak budeme muset trochu prekopat trek. Chytame zase maly busik a frcime do Puerta. Cestou mijime spoustu malych krasnych plazi, bez mestecek takze kdoby chtel pobyt v santa fe trebas o den dyl nez my, tak se vyplati jezdit busem na okolni plaze nez se vyvalovat tam. Chvili po 12 jsme v Puertu a jeste se ani nestacime rozkoukat a uz nam pohunek vyplnuje listek do meridy. Jede to uz ve 12:45 tak nam tentokrat preje stesti. Pry to pojedeme mezi 18-20 hodinami takze slusna jizda. Ze zacatku jedeme dost vyprahlou krajinou s kaktusy, pak pribyva konecne zas tropicka zelen. Mame sedacky 1-4 v dvoupatraku, takze super vyhled. Na jidlo stojime v klasickym giga bufaci ale na druhe strane objevuji i mensi stanky kde nemuzu odolat osmazenymu platanosu posypanym syrem. Necekana, ale vyborna kombinace. Asi 100km pred caracasem najizdime na dalnici, ktera vede krasnym udolim mezi horami. Do Caracasu prijizdime uz soumraku a je to fakt sila. Cihlove lehce slumove ctvrte jak vlastovci hnizda jsou namackane na svazich vsudpritomnych hor a dole jsou vezaky. Spolu s La Pazem a Sao Paulem patri mezi velkomesta ktera na me v jizni americe nejvic zapusobili. Mestem jedeme strasne dlouho. Pak uz zataujeme zavesy a pokousime se neco naspat. Od klimy je tu strasna zima a ja chytre frcim v sortkach tak doufam ze me kolena definitivne nezmrznou. Zastavek je strasne spousta tak se co chvili stavi. Rano desne prsi, takze projizdeni velkejch kaluzi vysokou rychlosti se me nezda uplne nejbezpecnejsi. Tak trochu premyslim jakou ze dvou silnici prijedeme ale nakonec jsem prekvpaeny ze se do Meridy blizime ze zapadu. Zda se ze jsme cele hory obeli a v noci prijeli az prakticky na kolumbijske hranice. Postupne stoupame az do 1550 metrech. Po 19 hodinach jsme konecne tady

NP Mochima - Santa Fe

Jen co nam ta velka amerika zmizi z dohledu zjistuju ze jsem tam nejak vyklepal malou penezenku, nastesti jsem v ni mel v prepoctu jen asi 200-300Kc. Nas novy tagar ma slusne ohuleny venezuelsky hip hop a ulicemi projizdi vic nez drave. Je tu podobny chaos jako v marockem marakechy, takze me osobne by se tu moc ridit nechtelo. Privazi nas na nepadny plac odkud jezdi male busiky do Santa Fe, mestecka zhruba v pulce narodniho parku. Drkotame se po kroutice silnicce s vyhledy na zarostle ostruvky v mori. Predemnou sedi hrozne ukecany studak a furt si semnou chce povidat. Nakonec me zkousi i ze slovicek. Je to vlastne prvni delsi pokec, protoze jsou tu mistni docela nemluvni. Po 45 minutach prijizdime do Santa fe, ktere je lehce zpustle. Autobus nas vyhazuje az u mercada, temer u more. Motaji se tu rybari a jine divne existence a celkove to tu vypada trochu nesympaticky. Hned naproti mercadu je policejni stanice a akorat vyjizdi hlidka - tri endura. na kazdem sedi dva policajti. Ten druhej vzdy trima solidni kanon. Konecne se dostavame na plaz a hledame posady. Prvni je dost smradlava a v nabizenem pokoji beha velkej zivej krab, tak jdeme kouknout jeste jinam, kdyz tu chceme pobyt tri vecery. Nakonec o kus dal je jedna pekna a i za rozumny peniz. Jako jedinej davam vecerni koupel. Jelikoz je dnes puleni vypravy tak jdem koupit jeste neco na oslavu. Nakonec kupujeme za 45Kc litrovku nejakeho fejkoveho rumu a kolu, tak mame nejakou dobu s cim zapolit. Vecer na verejnopravni televizy bezi nekolik hodin propaganda sefika. Ten jede na alegorickym vozu Caracasem a tisice lidi mu fandi. Rano je lehce zatazeno, ale i tak se tu necha spalit, jak pozdeji zistuje Lukas. Postupne se nam tu zacina libit. V pristavu lita spousta pelikanu, kteri chteji ukoristit rybarum nejakou rybu. Je to tady spis takoe karibske bulharsko, prootze pisek je zlatej, ale i tak je prijemny se v unoru valet u more. Odpoledne zarizujeme vylet na ostrov u chlapik, kterej vypada jak stoprocentni karibsky pirat a i napada na nohu. S Lukasem jdem na pruzkum okoli. Pred jednou ctvrti nas varuji lidi jako ze bysme nemuseli dopadnout dobre. Gesto s nozem pod krkem mluvi za vse, tak tam nakonec nejdeme. Kolem desate vyrazime na ostrov Arapo. Puvodne jsme meli plout jen my ctyri ale nakonec se k nam pridava jeste skupina 4 dementnich frantiku. Na ostrove je o dost lepsi koupani a i cistejsi more. Je tu i par koralu, tak i chvili snorchlujeme. Nikomu se nechce tak sa preplavvam na maly ostruvek na kterem je nejaka zricenina. Plavba je to delsi nez se puvodne zdalo, ale nakonec me vlny neodnaseji do pryc, coz me tesi. Zpet se vracime po treti a more je docela rozboureny tak to s nasim guliverem hazi. Docela divocina. Vsichni jsme durch mokry, ale priplouvame zpet ve zdravi. Rano zjistuju ze me pres noc zmizel trenky do more, klobrc a triko co jsem susil na nizke snure. Prej me to odnesli psi. tak hledam okolo a nakonec plavkz a klobrc nachazim, triko je fuc...sem tu nejak za smolare. Do 11 se jeste koupeme a pak vyrazime na dlouhou cestu do Meridy na druhy strane Venezuely

středa 11. února 2009

Cueva de Guacharo

Rano jsme obesli okoli Caripe, respektive vyrazili na mirador nad udolim. Okolo byly pekne zemedelske domecky a spousta citrusu. Objevili jsme i kavovnik, coz je spis takove kroviskovita rostlina. Z vyhlidky byly pekne vyhledy po okolnich castecne dzungloznich horach. Vesnicany tu rozvazi offroadni minibusy. Pak jsme vyrazili do hotylku pro bagly a vyrazili na hlavni atrakci tohoto dne do nejvetsi jeskyne Venezuely. Stopli jsme zase gigantickou Ameriku a domluvili s ridicem ze nas po prohlidce jeskyne hodi do velkeho mesta Cumana uz u pobrezi. Nejvetsi zajiamvosti jeskyne jsou ptaci Guacharove, kterych je tam temer 20 000 a z jeskyne pro potravu vyrazeji az za tmy. Nejsou to zadny drobeckove, maji metr rozpeti kridel a moc se jim nelibilo svetlo z naseho kahanu, tak pekne rvali. Vubec je v jeskyne spousta zivocichu. Pres cestu nem behali krysi. zijou tu pavouci, mnohonozky i krabove. Prosli jsme asi kilak a pul. Zbyvajicich 9km je uz pro trosku drsnejsi spelology. Po dvou hodinach jsme venku, kde k nasi radosti sale ceka chlapik. Cesta pres hory je docela dlouha ale pekna. Uz na kraji Cumany je desny ruch a chlapik se nas pokousi co nejrychleji zbavit, do mesta se mu nechce. Nakonec pres okynku ukeca dalsiho taxikare, ktery nas doveze az k busu. Pak se snim musime dohaodvat o prachy protoze chce vic nez jsme se domluvili.

úterý 10. února 2009

Caripe

Konecne se dostavam k netu, tak vas muzu podruhe pozdravit. Jsme v horskem mestecku Caripe ale pocasi dnes moc nepreje tak to tu mame dost odpopcikovy. Zitra snad vyrazime po okoli a pozitri konecne nekolikadenni odpocinek u Karibiku - takze trosku provokace do stale zimich Cech

Prave tu vrcholi kampan, snad v nedeli maji byt volby o nove ustave, tak snad nebudou nejaky nepokoje. Hugo ktereho radsi nazyvam sefik to tu s kampani vsechny valcuje. Lidi jsou tu takovy brazilsky proste jizni amerika je jina na zaade a na vychode, prekvapuje me tu drahota, jidlo drazsi nez u as, vylety tez...jen ten benzin.......litr tu prijde, podrzte se, asi na 30haliru :-) jezdi tu ameriky ktere zerou 30litru na sto ale to nikoho nevzrusuje...supermarkety tu maji cinani, u jednoho jsme vcera smenili prachy, protoze oficialne bysme prisli o boty....tak zatim cau

neděle 8. února 2009

Delta Orinoka

Bus je nastesti suprovy tak snad i neco naspime. Za tech 600km chteji asi jen 200Kc takze doprava je tu jedina levna vec. V pul 5 se probouzim a jsme uz v San Felixu, tak vystupujeme. Kdyby jsem se nevzbudil, tak nas snad nechaji pohunci dojet az do caracasu. Terminal je temenj a okolo mensi slumiky..bus ma jet az v 8 hodin tak dojednavame tago na 220km dlouh streku do Tucupity za 900Kc, takze pro 4lidi docela v pohode. Chlap to reze stale okolo 130 takze cesta docela kvapi. Je tu jen plan se spòrym lesikem takze nic extra zajimaveho. Tucupita pusobi dost zapadakove a hlavne je vse zavrene. Po hodine snazeni se dobouchavame na jednoho chlapika, ktery nam zaridi vylet je to zase palka, takze nase dolarove zasoby se rychle vycerpavaji. Nakonec se k nam nahrubo prifaruje i osamocena nemka, takze nakonec pojedeme v 5, i tak je to docela v pohode. V pul 11 vyrazime a pàn nam nakupuje nejaky zasoby piti a jidla. Pro 3chlapy kupuje na dva dny 50piv takze o zabavu bude asi postarano. Nalodujeme se v pristave ktery prejmenovavme na male somalsko, tak to tam vypada. Ani netusime ze jizda bude tak dlouha skoro 6hodin na clunu. Prekonavame i dva deste pod deravou plachtou. Pocasi je v delte dost nestaly. Vody je tu silene a asi to prekonava i deltu Mekongu. Vecer konecne prijizdime k osadam indianu Warao, kteri ziji temer jak pred lety. Nejzajimavejsi cast tohoto vyletu. My jsme usidleni v luxusne zarizeych drevenych domci nad rekou. Lezime v hamakach, odpocivame a snizujeme zasoby toho pivka. Rano plujeme na prohlidku fauny a flory ale mimo krasnych obrovskych motylu a par ptaku nic moc nevidime. odpolko zas ta dlouha streka zpet za neprizne pocasi. Celkove nas to dost stahalo.

sobota 7. února 2009

Roraima

Cesta nocnim busem a jih Venezuely byla extremne unavna, vubec jsme se nevyspali takze rano kdyz nas autobus vyklopil v San Francisku nebyli jsme zrovna dvakrat cerstvy na narocny trek ktery nas mel cekat. nez jsme se rozkoukali se nas ujal Felipe mistni guid. Pta se na jak dlouho chceme jit, tak my ze na 4dny, tak hned hada ze jsme Cesi :-) kteri to davaji rapido, jinak se to chodi 5-6dnu. dojedali jsme snim vse potrebne, prebalili veci do krosen a nasedli do jeepu, ktery ridil dvojnik paklice z pevnosti boyard. misto sedacky mel jen zelezny skopek pobity molitanem. Felipe rozdal vsem pivka na cestu tak jsem si poprve v zivote pripijel za jizdy s ridicem. Cesta do vychodiska treku Paratepui trva skoro hodinku. Nez jsme se stacili zapsat do navstevni knihy, tak Felipe zmizel neznamo kam. Po vic jak pulhodine sem se ho vydal hledat a nasel ho jak z dalsimi indiany kmene Pemon sape jedno pivko za druhym. Konecne vyrazime. Stolove hory Roraima a Kukenan zatim daleko na obzoru. Jdeme vyprahlou savanou a slunicko nas speka na skvarek. Takovy vedro jsem na treku jeste nezazil a prebiji i poustni etapy v ladakhu. Kazda ricka s troskou stinu je nam vysvobozenim. Po nekolika hodinach prichazime k rece Tek, kde se necha i koupat, takze s radosti se osvezujeme. Jeste jeden kopec a jsme u reky Kukenan kde mame kemp cislo 1. Sice jsme dnes usli jen 16km, ale i tak to dalo silne zabrat. Je to tu temer pohadkove misto az na musky puri puri, ktere utoci jak o zivot. Vypadaj jak mouchy kosovky akorat jsou pekne dravy. Kousani vsak neboli tak jen vizuelne zjistujeme jak pribivaji stipance. Trosku laboruju s benzinovym varicem, ale nakonec se dari vse uvarit. Druhy den je ve znameni stoupani. Z 1100 metru se musime dostat az na stolovou horu 2 700 metru. Stale savanou stoupame do kempu Base 1900m, kde jen chvili odpocivame a pka uz konecne mizime do mlzneho pralesu. Hora vypada absolutne neschudne ale cesta tu je. Prales je moc pekny. Posledni prudky svah a jsme konecne v jinem svete na stolove hore. Krajina je tu uplne jina nez cokoliv jineho co jsem zatim videl. Jsou to praktricky nejstarsi hory na svete, uz tu jsou 3miliardy let, coz je neuveritelny. Cerne bizardni skaly, jezirka a spora vegetace. Sidlime pod skalnim previsem a nocni dest nas brzy zahani do stanu. Modlime se aby bylo zitra pekne. Prsi celou noc ale rano je nadherne. Ceka nas vrchol celeho treku 21km dlouhy okruh po stolove hore. Pujdeme ho jen Lukas, Felipe a ja. Fergy s Marketou se chteji uz pomalu vracet aby to vse usli. Cesta po hore je uzasna. Po nocnim desti jsou vsude jezirka a ricky. K tomu ty bizardni skaly. Mijime dve udoli krystalu tak si bereme male na pamatku. Prichazime k nejvetsi rece na hore a za ni uz je brazilie podel ni pozvolna prichazime na triple point, takze navstevujeme nejen Brazilii ale i Guyanu. Guyanska cast obelisku je ponicena. Felipe se chlubi ze Venezuelci, protoze si uzemi narokuji pro sebe. Hora je neuveritelne rozsahla a clovek by se tu bez guida lehce ztratil, zvlast kdyby prisla mlha, coz tu neni vubec vzacny. Vrcholem navstevy je jezirko El Foso, takovy krater v zemi s vodopadem. Felipe nam ukazuje tajou cestu dovnitr. Po skalach a po stromech slezame k jeskyni a skrz ni se dostaveme do jezirka se super koupanim. Utahany se vracime ke kempu, kde zevlujou nasi krajani, ktere jsme potkali v Caaime, delaji to s cestovkou tak to maji 3x drazsi nez my, ale zas maji navareo a netahaji stany. Jeste dnes musime klesnou dolu. Po nocnim desti se obnovil 700 metru vysoky vodopad na vedlejsi stolovce. Sestup je jeste krasnejsi a hlavne zapad slunce v campu base. Kecame s felipem ktery ma pry deset deti a jeste dela konduktora v buse. 4den nas ceka sestup k nasemu prvnimu taboru a jeste cela savana, takze mazec. F+M dohanime u koupacky u reky Tek. Mam spaleny ruce tak jdu ve flisce, coz je docela peklo v tomhle paraku. Nastesti prichazeji mraky tak posledni kilometry jsou milosrdnejsi. Po 80km jsme zpatky u zacatku parku. Davame zaslouzena pivka a cekame na F+M kterym v poslednim stoupaku dosli sili. Pak nas ceka jeste kotrola batohu zda nemame krystaly. ja prochazim v pohodoe u lukase je nalezen, ale pan ho jen zabavuje.....sjizdime jeepem a napsoledy se loucime s horami. U Felipeho jeste davame veceri, kultivujm se a cekame na 8hodinu vecerni, kdy nam jede bus 600 km zpet

úterý 3. února 2009

NP Canaima

Ahoj tak vas vsechny zdravim z rozpalene Venezuely. Uz jsme se vsichni stihli docela spalit. Dneska i ve stinu bylo 34 stupinku. Pred par hodinami jsme prileteli z NP Canaima a chystame se na nocni prejezd k brazilskym hranicim pod horu Roraimu.

Po 22 hodinach presunu z Prahy konecne stojime zase v Jizni Americe. Na letisti v Caracasu jsme dlouho resili vekslaky a nakonec u nich i vymenili nejaky ty dolary protoze meli 2,5x lepsi kurz nez v bance :-) Hugo tu drzi docela imaginarni kurz. Penize byli nastesti prave. Caracasem jsme projizdeli uz za tmy a je to dalsi z mest kde asi neradno se motat vecer po ulicich. Stihli jsme nocni autobus a prejeli o 540km na jih do mesta Ciudad Bolivar u mohutneho toku Orinoka. Kde jsme koupili tri denni vylet do canaimy. Byla to strasna palka 290USD na osobu takze skora tretina naseho rozpoctu, ale i tak se to vyplatilo. Jen my ctyri jsme vravorali vzduchem v male cesne. Pod nami vypalena savana, pak jezera s ostrovy a nakonec destny prales. Prilet do Canaimy byl uchvatny spousta vodopadu steka do pekne laguny. Ziji zde jen indiani a jsou vsechny pratelsky. Zijou si zde jednoduse ale spokojene. Hodinku jsme se palili na slunci u laguny a koupali, takze i spalili. Pak jsme odpolko chodili kolem vodopadu a i za nim coz bylo super. Druhy den nas cekala 4 hodinova plavba ke stolovym horam. Projizdeli jsme docela drsny pereje a kochali se nadhernou prirodou. Usidlili jsme s basecampu v pralese a odpolko vyrazili k Salto Angelovi, skoro km vysokemu vodopadu. Nadherny div prirody. Kopaili jsme se v jezirku pod nim. Vseho vsudy tu bylo dnes 21 turistu, coz je dost malo na to, ze je to nejvetsi div zeme. Vecer jsme spali v hamakach, coz bylo dost zvlastni poprve. Byl slejvak, ale rano zase azuro a krasny vychod slunce. Dneska plavba zpet a letecky navrat do Bolivaru. Canaima je opravdu uzasna cast sveta a patri mezi nej mista, ktere jsem zatim navstivil.
V Bolviaru jsme okoukli Orinoko a male historicke centrum.
Vtipnejsi historky z nataceni nestiham psat tak ty az pozdeji :-) zitra vyrazime na 4denni trek na stolovou horu tak dalsi zprava az pozdeji. Trosku se jen obavame prvniho dne, pres 20km savanou prakticky bez stinu. Jestli bude zitra jak dnes tak to bude o dost silny moralce. Tak ahoj. Za chvili vyrazime na 600km dlouho streku na jih