D114 - Maraton na konec sveta 2 - Smer Doha

Asi v pul druhy jsme konecne v Barce. Prvnich 1400km za mnou. Misto ceskych -4 a snezeni je tu 8 nad nulou a destik - tak envim co je lepsi :-). Haly jsou nasviceny jen na pul plynu a mimo je tu jen par dalsich nestastniku. Zkousim zalomit na nepohodlny sedacce a musim konstatovat ze bezdaci nemaji fakt lehky zivot a ze pred noclehem se musi trosku upravit etanolem aby se jim usinalo na lavicce :-) Nejak do seste tak nejak mrzce pospavam a pak uz pribyvaji lidi a hluk, tak to tu pomalu obchazim a zjistuju ze v transitu si palubenku nesezenu, tak jdu ven, kde jeste chvili preslapuju s jednim Argentincem cekat nez se nekdo dokodrca - on umi anglicky little ja spanelsky poco - tak si docela rozumime :-). prekvapi me jedna vec ze po me jeste chteji videt kreditni kartu se kterou sem to bookoval, tak sem docela rad ze ji mam u sebe :-) Overuji si bagl a pry je taky tu - pocitam ze v letistnim sklepe mel asi o fous lepsi nocleh nez ja :-). Objevuju mekace kde je cheesburger za 1E coz je v porovnani s vodou 0,5l co je v okolnich obchudcich za 1,6E docela nepochopitelny.
Sedam do letadla a jake prekvapeni pres misto mam toho Argentince. Nas spolek doplnuje hrozne ukecana, ale moc pekna letuska, ktera leti do Doha do prace. Z Barcy odlitame taky se zpozdenim. Letime vetsinu casu pres Stredozemni more, takze neni moc na co koukat - jedina pevnina je Kalabrie s uz taky zasnezenyma Apeninama a pak Peloponesos. Za tmy uz letime nad Saudama. Po ceste zas vyborny catering a pivecko, vinecko. Letuska dava wizoura tak je jeste ukecanejsi.
A uz sme v Doha, tak mam lehce blbou naladu ze me ceka druha noc na letisti a tentokrat asi 12hodin, Vsichni co miri taky do Jizni Ameriky vsak kraci k prepazce booked hotel a tam, na rozdil od infa na netu, uz je pro me pripraveny voucher na 4* hotel s plnou penzi a navic nemusim platit viza 30USD jak ostatni kteri tu maji stopover. Fakt se me neuveritelna zlepsila nalada. Hotel je jen kousek od letiste a je fakt super. Mam obrovske apartma o velikosti bytu 2+1 - obyvak, vybavenou kuchyn. Telo veli si dat veceri a zalehnout, (ne)rozum zas to vyuzit a vyrazit na prohlidku Doha - sem bych asi na vylet nejel - takze v recepci dostavam mapu - vsichni se divi ze nechci taxi ale chci si trosku protahnout telo.
No je to fakt dalka do centra - zkraje jdu novostavbama bez jakekoliv atmosfery kde me akorat prekvapuji vsudypritomne kocky radicich v kontejnerech. Pak asi kilak podel dalnice a uz sem konecne u nabrezi. Za svitu lamp tu rybari prodavaji sve ulovky, maji kupy krabu a ruznych ryb, docela pekna podivana. Pak uz je monumentalni budova muzea islamskych umeni a pres silnici krasna stavba s obrovskou vezi tak na pul minaretovou. Pres zatoku je asi nejheci pohled - mrakodrapove downtown. Vsude jsou bezci a jiny sportovci - pohled na tlustosku v muslimskem habitu pokousejici se behat je docela usmevny. Chytne me blby napad dojit az k mrakodrapum coz se ukazeje jako obrovska dalka. Z blizka navic nejsou tak dobry jak z dalky protoze je toho jeste dost ve vystavbe. Rikam si ze jsem to mohl otocit tak o pul hodiny chuze driv, zvlast kdyz uz je docela pozde. Po ceste jsou pro bezce 100metrovniky tak si podle hodinek odmeruji ze jdu snad na sekundu presne 6km/h. Celkove sem nadupal 14km a na hotel pricazim po 11 s jazykem na veste. Vytchazka to nebyla spatna ale jen potvrdila to ze vic jak 2-3dny bych si tu moc neumel predstavit. Vsechno nove nebo ve stavbe, mimo par mist, bez jakehokoliv kouzla.
Uz jen vyborny kureci spizek a par dalsich chodu a po pulnoci padam za vlast.....

D113 - Maraton na konec sveta1 - Smer Barca

V den odletu prichazi do Cech zima, vsude spousta snehu - takze opravdu pravy cas na jihoamericke leto :-) Odjezd z Ceskeho Rajiku do Prahy na Ruzyn uz v 16:30 - jistota je jistota :-). Cesta se pekne vlece, zvlast kdyz nefrcime po dalnici a sme zasekany v Pocernicich. Nakonec dojizdim az lehce po 19 a muzu jen verejne podekovat nasim ze me posledni dobu porad vozi jen na Ruzyn a zpet :-))
Devce za prepazkou dost bojuje s mym pozadavkem odbavit batoh az do Buenos Aires. Trochu nevericne kouka na ten muj papir a radsi se jeste pta zda opravdu letim do Jizni Ameriky pres Qatar :-) Nakonec se zadari, kdyz tam prestane cpat i Sao Paulo, kde mame jen technicky stop.
V letadle sme na cas ale kapitan zacne hlasit ze letiste je zavreny a pak se odmlci, coz trosku zvysi obavy pasazeru - nastesti se pak nadechne a dorekne ze budeme pres hodinu cekat nez pluhy uklidi drahu. Takze v pohode, stejne nikam nespecham a alespon je o jeden napoj /gambacek/ vic :-). Pak me rozesmiva tim ze ma celkem 5x hlaseni jak se vyviji zapas Barca - Real Madrid, to sem snad jeste nezazil v letadle. Nakonec nas jeste pekne dlouho odmrazuji, takze zpozdeni bude nakonec skoro stejny jak let...

D112 - Přesun do sychravých Čech

V půl jedný (mexického času) konečně vytuhávám, ale celou noc si nechávám zapnutý monitor, tak můžu průběžně sledovat jak se (ne)hejbáme. New York bohužel prospím. Okýnka se otevírají až když jsme u Irska, kde je kupodivu pěkně - mračna začínají až o chlup dále. Nad Amstrem je taky pěkně, což je jedna z mála vy jímek v podzimní Evropě. Cesta zpět je skoro o dvě hodiny kratší - děkuji velmi mnoho rotaci matičky zemi.

V Amsterodamu máme jen hodinku a půl na přestup, tak se tu alespoň nebudeme nudit - na druhou stranu doufáme, že tu na památku nezůstanou naše baťůžky. Poslední krátký let je už s ČSA, kde je zase v nabídce vínko, tak si dáváme, ale to chilský bylo o fous lepší. Přistáváme v 18:05 a jak sem očekával jsme vychytaný celníky :-) ale jen to pošlu přes rentgen a můžu frčet dál.

Tak pár dní na zotavení a příští pondělí cesta pokračuje.....:-)

D108 - Villahermosa a cesta do Tuxtlas

Díky předcházející únavě spíme jak zabitý i když je na cimře zatím asi největší vedro, 29stupňů. Ráno ještě přemýšlíme jak tedy definitivně pojedeme, když cesta středem kvuliva těm zapatistům padla. Nakonec zkusíme kopcovitou oblast Tuxtlas v Mexickým zálivu. Je tu spousta atrakcí i když menších a docela roztroušených. Nejdřív jedeme tágem na autobusák koupit jízdenky až do San Andreas de Tuxtla, protože v Catemacu o 10km dřív, kde si chceme udělat základnu, to kupodivu nestaví i když má dle LP 25tis obyvatel. Bágly necháváme v uschovně a frčíme na prakticky jedinou atrakci ve Villahermose - park La Venta alias olmécké open air museum. Je to hned vedle dálnice, tak je výstup trošku hektičtější. Do návštěvnické knihy se zapisujeme téměř jako první, tak máme park jen pro sebe. Hned zkraje je takové pohorší zoo ale vlastní exponáty rozmístěné jeden za druhým v jungli jsou moc pěkné. Jen se to tu docela hemží komáry, tak není radno nějak dlouze postávat na jednom místě. Nejhezčí jsou samozřejmě ty dvě obrovské hlavy a pak i oltáře. Jako zpestření je průběh asi 20 nosálů kolem nás. Za hodinku to máme obešlý, tak před odjezdem stíháme ještě snídani kousek od autobusáku. Jsme rádi, že jsme v parku byli prakticky na otvíračku, protože při našem odchodu začaly najíždět busy místních turistů. Teď nás čeká 360km, většinou po dálnici, tak se mě vůbec nechce věřit, že to máme jet 6,5hodiny. To zase budeme ubitý večer. Jedeme rovinatým zemědělsko bažinatým krajem což tak trochu vysvětluje proč se stát Tabasco nehonosí zrovna davy turistů. Z dálnice odobočujeme směr Coatzacoalcos, což je srdce mexického ropného průmyslu. Mimo gigantických rafinerií tu k vidění asi nic není zato tu ztrácíme spoustu času motáním. Potom už konečně sjíždíme z dálnice a jedeme po státovce krajem Tuxtlas. Najednou přibyly kopečky i jungloidní porosty. Je tu i dost vlhko a mokrá silnice, tak tu prší asi výrazně více než všude okolo - což je trošku blbá novina. Taky je tu centrem kraje vulkán San Martín (1 737m) vyrůstající prakticky z moře, tak je to asi magnet na mraky. Ptáme se řidiče jestli nám nezastaví v Catemacu, ale prý to nejde :-(. Najednou projíždíme horským průsmyčkem a otevře se krásný výhled na jezero Catemaco obklopenou kopci - takový menší Atitlán. Nějaký chlapík se dere dopředu a na retarderu v Catemacu mu řidič otvírá dveře, tak jsme naštvaný, že nám řidič řekl že nám nezastaví. Taky jsme si mohli připravit krosny nahoru a vyběhnout. Jedeme tedy ještě 10km do San Andreasu a nakonec se rozhodujeme že se už dnes vracet nebudeme, že se ubytujeme tady a vše projdeme zítra. Městečko je docela pěkné a jeho prohlídka se zvrhne v koštování dobrůtek - ryba, dort, jogurt, pivka tak je mě nějak lehce nevolno :-). Než dozevluju na netu začne pořádný slejvák. Ale na hotel dobíhám naštěstí už jen za deštíku....

D107 - Palenque, Agua Azul a Misol Ha

V noci nás čekají dvě nepříjemné zastávky. Kdy vojáci rozsvítí v busu a šmejdí :-). V sedm ráno přijíždíme do Palenque, kde jsou naháněči, tak hned v osm vyrážíme na tour - klasickou místní kombinaci ruiny a vodopády. Takže jen tak tak stíháme snídani a depositovat krosny v cestovce a už frčíme. Ruiny Palenque jsou pěkně položené v podhůří Chiapaských hor pár km od města, ale už takhle brzo ráno je tu příšerný vedro a vlhko. Navíc je tu už řada autobusů velkých cestovek, takže docela vzpomínáme na Tikal, kde to bylo naprosto v poho s davy. Ruiny jsou ale nádherné - hlavní pyramida, palác a další paláce s vyhlídkou. Každopádně se shodujeme, že i když je to tady architektonicky asi bohatší, tak Tikal měl větší kouzlo, možná i tím že byl víc roztahaný v té jungly. Procházíme prakticky všechno i stavbičky zarostlé junglí. Na konci jsou i malé kaskádky, docela pěkné. Stíháme ještě malé muzeum u parkoviště.

Pokračování výletu je s částečně obměněným osazenstvem. Jen pár km za městem neuvěřitelná zácpa a vůbec se to nehejbe. Tak vyrážím na průzkum a asi km před námi je zátaras udělaný zapatistama - klády, prkna s hřebíky a vypadá to že pouštějí jen když se jim chce a ještě za poplatek. Nakonec asi po hodině a půl projíždíme ale dost závažně nám to narušuje harmonogram, takže nejdříve jedeme k vodopádům Agua Azul, asi 60km daleko. Krajina okolo je moc pěkná jede se přes hory a doly. Okolo zas týpci s mačetama, malé vesničky a hlavně takové to trojpolní hospodářství. Vypalování pralesu atd...Všude na barácích je viditelná podpora vůdce zapatistů - Marcose. Konečně odbočujeme z hlavní a šup dolů z kopce k řece. Projíždíme ještě jednou zapatistickou mýtnicí. Kaskády jsou opravdu nádherné a rozsáhlé. Jen by to tu bylo hezčí na focení ráno než takhle odpolko. Stánku s občerstvením a vším možným suvenýrovým šuntem je tu opravdu neuvěřitelně. Nakonec se jdeme i vykoupat. Pak stejnou cestou zpět k vodopádu Misol Ha, který je taky moc pěkný. Za tmy se vracíme a zase stojíme na záterasu. Už mě ti zapatisti pěkně štvou. Večer musíme dát válečnou poradu a nakonec musíme změnit plán. Těch záterasů je prý na té silnici několik a je to prakticky neprůjezdný, takže do San Cristobalu by sme se dostali jen obrovskou zajížďkou. Sedáme tedy ještě na bus do Villehermosy, kam přijíždíme po dvou hodinách už slušně rozsekaný. Na hotýlku padáme totálně za vlast...

D106 - Vylet do cenotu Dzintup

Ráno po tequilkáchlehce zhuntovaný balíme krosny, dáváme je do lockeru a taxíkem frčíme do Tulumu puebla koupit jízdenky na noční jízdu do 700km vzdáleného Palenque. Jede to docela ideálně v 20:30 - zároveň se ptáme i na jízdenky do Valladolidu, kam bysme chtěli udělat výlet na cenot. Jede to tam prakticky hned, tak nasedáme a vydáváme se na dvou hodinovou jízdu do tohoto pěkného městečka. Odtama hned taxíkem pár kilometrů do Dzintupu. Je tu velký parking se spoustou suvenýrových stánků, ale nikde ani noha, tak si radši pro sichr připlácíme u taxíku i čekání abysme tu náhodou nezkejsli. Cenot je moc pěkný - zaplavená krápníková jeskyň s rybkama, kterou prý objevilo prase :-), ve které se dá koupat. Tak tam hned lezu a je to fakt hodně osvěžující a příjemný plavání. Nálada ve skupině ale není moc valná, asi hlavně kvuliva té lehčí kocovině, a říkáme si že se sem ta štreka asi nevyplatila a kdybysme zůstali u moře užili bysme si to více. Prostě by se to sem vyplatilo jet kdyby měl člověk trošku jiný plány. Někdy odpolko z tulumu a druhý den brzo ráno Chichen Itza a přejezd Meridy. Ale to už je jedno. Po půl hodině valíme a pak se dohadujeme s taxikářem, který tvrdí že sme tam byli hodinu. Ještě máme nějaký čas tak procházíme město a navštěvujeme mimo tradičních bufíků i obr zmrzlinářství. Pak už nás čeká dvouhodinovka zpět, kterou naštěstí celou prospím, protože na yucatanu fakt není na co koukat z okýnka. Pak už rychle úprk k moři a užívání si posledních slunečních paprsků. Před jízdou si dáváme výborná burritka, takže hladový rozhodně do busu nenasedáme.

D105 - Costa Maya - Tulum

Před šestou zase vyrážím na východovku ale je děsně zataženo a nevlídno :-( dokonce padá i pár kapek, naštěstí kolem 8 se to neuvěřitelně roztrhá a můžeme si naplno užívat karibského kýče :-). Po snídani vyrážíme na slavnou pevnost Tulum o pár set metrů vedle. Naše nadšení zchladí turistické busy nějak moc brzo dorazivší sem s Cancunu. Ty stádní davy nás naprosto usadí, takže během chvíle rušíme zítřejší výlet na nejznámější yucatanské pyramidy Chitzen Itzá. tohle nemáme zapotřebí. Jinak je pevnost docela pěkná a výhledy na pláže opravdu jak s katalogu. Navíc se tu prohání neskutečně leguánů a vůbec se nebojí. S úlevou se vracíme na naší poloprázdnou pláž a tak nějak se věnujeme celý zbytek dne zewlingu - pifka, piňacolady atd..dáváme navíc super Camarones. Koupeme se až do západu a pak se volně přesouváme do baru, kde to žije zkraje dost sporadicky, že to už pomalu chceme zabalit ale nakonec se to rozjede ve velkém stylu.

D104 - Přesun do Tulumu

V noci je slejvák a ráno lehčí kocovinka. Zvolna se ubíráme do přístavu a stejnou cestou plujeme zpět. Škoda, že není víc času, klidně bych v Belize ještě něco podniknul. V 9:20 jsme zpátky v Belize city, kde kupujeme v cestovce lístky do Mexika, za 10USD do Chetumalu a pak za dalších 20 rovnou do Tulumu. Jede nám to v 11 tak si myslíme že máme chvilku i na prohlídku města. Bohužel hned za mostem zapadáváme do pajzlíku na snídani a pánovi trvá neskutečně dlouho než ukuchtí míchaná vajíčka s toustama. Chvíli si zkracuji vyprošťovacím belkinem a konverzací s místním norkem, kterejch jich má už v sobě alespoň 5. Pak už nám zbývá jen pár minut, ale zdá se, že downtown je takové zašlé a za tmy na procházky ne úplně optimální :-). tágo v ceně nás veze na bus a po chvíli vyrážíme směr Mexiko. Kraj je rovinatý a ne extra zajímavý. Osídlení není opravdu husté spíš jsou kolem silnice roztroušené poloosamocené dřevěné domky různé kvality. Hranice vypadá dost poklidně - v podstatě platíme 19USD výstupní poplatek a frčíme dál. Hned vedle je ale jakási bezcelní zóna, tak tu mexikánci naprosto ucpali. Nemá cenu čekat v busu v zácpě, tak sme vylifrovaný ven a jdeme přes hraniční most pěšo. Bus to snad projede než vše vyřídíme. Na Mexické straně dostáváme ke kartičce ještě nějaký papír s vypsanou částkou v pesech. Tak nevíme zda tolik budeme muset zaplatit při odletu, nebo to už je info že jsme jednou zaplatili. Měním peníze u zewlouna a nečekaně dostávám nejlepší kurz co jsem zatím viděl 12pesos za USD. Jen to mám v nějakých starých dvoustovkách tak doufám, že to nejsou nějaký už neplatný bankovky :-). Odjíždíme bez dvou holek, tak spekulujeme zda tu chtěli opravdu zůstat, nebo se jim regulérně ujelo :-). Po 4 hodinách z Belize City přijíždíme do dopravní křižovatky Chetumalu, kde měníme voucher za lístky u společnosti ADO, se kterou pak jezdíme až do konce cesty. Koukám na cenu v pesech a normálně by to stálo o 5USD míň než si vzal pán, no co už. Cesta Yucatánem je taková nudnější - je to taková křovinatá placka. Nebýt těch pláží a maýských památek, tak by sem asi nikdo moc nejezdil. Už za tmy, v 7 večer, přijíždíme na malé nádraží v Tulumu, kde se o nás kupodivu žádní pohůnci nebijí. Bereme tágo za 45P k pobřeží. Město je bohužel/bohudík asi 8km daleko. Nejlevnější cabaňasi dle LP prý už neexistují /moc se mě tomu nechce věřit, takové indické finty, ale je to nakonec pravda/ tak se necháme odvézt do vedlejších Zazilkin, kde je to moc pěkný a stojí to v podstatě míň než jsme si mysleli 150P na osobu. Jsme docela stahaný, tak jen cervezku a brzo do hajan.

D103 - Šnorchlování v Hol Chan marine parku

Po šesté vyrážím na východovku, ale už jdu lehce pozdě :-(. Ale i tak je to pěkný. Po snídani v bufáči, kde se scházejí na kafe takový vysloužilý vlci obíháme místní agentury na šnorchlovací výlet. Máme těžké rozhodování protože v tuhle dobu nelze stihnout během dne všechno co bysme chtěli vidět - buďto pojedeme na sever na šnorcheling a žraloky nebo na jih za kapustňáky a koupání na ostrůvku. Už málem dáváme jih ale pak zjistíme, že se nejede na ostrůvek který mají všude vyfocený ale nějaký tejflý, tak nakonec budou žraloci. Zaujal mě jeden výlet co tu mají - začína na jihu země v Placencii. Pluje se 3dny a po cestě jsou zastávky na fajn ostrůvcích. My máme ještě chvíli čas - startuje se až v 10:30 tak si jdeme ještě vykupčit. skáču do proudu a než se rozkoukám zjišťuju že mě odnáší na širé moře, jako nečekal sem že dnes pofrčí přesně na opak :-).

Na vejlet mimo náss frčí ještě dvě američanky a hlavně úplně černý Ind, který se ze všech nejvíc a několikrát maže. sichr je sichr :-). Plujeme až k většímu a asi i hezčímu Ambergis Caye u kterého je Hol Cahn marine park. Šnorchloval sem už mockrát tak sem ani nečekal že mě to tady tolik nadchne. Kotvíme na písčině kousek od reefu. Náš lodivod na masíčko naláká obrovské ryby k lodi - ta největší, víc jak metrová, pak celou dobu zewluje ve stínu naší lodi. Na písčině navíc plujou velké želvy. O kus dál je velká muréna, hlídající si svou noru. Na útesu je nespočet druhů ryb v někdy až gigantických hejnech. O kus dál je velký zlom a ve větší hloubce se motají rejnoci, barrakudy a jiné potvory. Prostě paráda. Nej šnorcheling života. navíc sme si nějakým jarem potřeli skla brejlí tak se nemlží. Pak se posouváme o kus dál kde jsou Nurse Sharks, česky žralok vouskatý :-) žijící v hejnech a taky spousta rejnoků. Nalákáváme je taky na nějaké mňamky. Pokoušíme se je chytat a mají kůži fakt jak smirgl. Jsou to ještě menší kusy, do jednoho a půl metru. Vouskáči jsou v pohodě, ale prý tak dvakrát do roka jsem na želvy připlujou i jinší druhy, který by si na člověkoj klidně i smsly. Pak máme ještě jednu zastávku na šnorcheling ale ta už je oproti těm předchozím výrazně slabší. Zpět na břeh se vracíme s lehce spálenýma zádama. Po té vyrážím na průzkum a fotím si místní stavení. V supermercado, nečekaně :-) provozované ťamany kupuju zásoby na karibskou night - rumík lékařský bílí. Už před večeří lehce nasáváme v hamace a je opravdu pohodička. Hladinka v láhvi povážlivě rychle klesá :-). Vedle se ubytoval nějaký slovák tak můžeme pokecat i v jiných jazycích než je španělština či english. Na chvíli jdeme ještě na místní disco ale brzo zavírají tak sme už po půlnoci na cimře....

D102 - Cesta do Belize a plavba na Cay Caulker

Budíček ve 4:30 je opravdu nemilý, ale co se dá dělat. stepujeme venku a sem tam projede nějaký verk - buď do Tikalu nebo na zajímavou cestu do Mexika, Palenque, kam se chceme podívat také, ale až za pár dnů. Konečně přijíždí taková stará rachotina, kde je pár sedadel na půl urvanejch, ale sedět se tam dá. Prvních pár km jedeme stejnou cestou a nízké mlžné mraky nad pralesem, poprchávání a celkový nečas nás ujišťuje v tom, že jsme měli včera velké štěstí na počásko a odjíždíme v pravý čas. Guatemalci mě potěšili alespoň v tom, že už prakticky celá silnice na hranice je vyasfaltovaná - pověstná prašanda je už téměř celá pryč. Ale i tak můžeme být vlastně rádi, že trošku sprchlo a neprojíždíme ty nedotažený úseky v mraku prachu.

Guatemalcům platíme taky výstupní poplatek, ale 20Q je výrazně příjemnější než mexických 20USD. Sice nejsou zaplaťpámbu ve střední Americe víza, ale i tak se tu na hranicích lehce rejžuje. Prachy měním tentokrát v buse u solidnějšího šméčkaře, který původně ze sebe dělá guida, ale po 5minutách očekávaně vytahuje ze saka štos bankovek :-). Za USD jsou dva Belizský doláče. Na první pohled je to tu trošku jiný - jednak černoši, anglický trávníky před většinou dřevěnýma boudama a zdá se že i menší bordel podél silnice. K tomu navíc značky v angličitě. Přejíždíme docela dost řek se starými železnými mosty. Jinak kdysi tu byl asi prales a teď je všude jen taková druhotná vegetace tak jedinou zajímavostí jsou Maya mountains na obzoru. Míjíme značku, která nás vítá do hlavního města Belmopanu ale mimo pár domků v lesíku tu nic nevidím, asi je město na druhé straně lesíku :-). Čím víc se blížíme moři, tím se počásko lepší i když i tak to vypadá že dnes úplné azůrko nebude. Do přístavu v Belize City, největšího města země, ale i tak maličkého s jen asi 70tis obyvatel, přijíždíme v 10:10. Musíme uznat, že to mají guatemalský cestovky vychytaný, protože v 10:30 nám odplouvá člun na Caye Caulker. Takže nestíháme ani sváču a hned postáváme ve frontě na lístky. Nejsou žádné místenky, takže je člun docela narvanej. Frčíme docela rychle a míjíme mangrovem porostlé ostrůvky, které moc neodpovídají české představě o bělostných plážích karibiku. Nejdřív zastavujeme na Golf Caye, kde předáváme nějakou bednu a pak už nás čeká náš ostrůvek. Na první pohled tu vládne pohodová atmosféra - ptáme se asi na třech místech a pak vybíráme podnik s pěkným jménem Jeremiash :-). Ostrůvek je východiskem na šnorchlovací a potápěčské výpravy na slavném belizském reefu, druhým největším na světě po australským bradlovým útesu a vlastní koupání tu není extra slavné. Je tu v podstatě jen malá pláž u místa Gap, kde hurikán Mitch rozerval ostrov na dvě půlky. Jsou tu trosky mola a narvaný bar, kde do sebe turisti lámají pivka. Atrakcí je proud mezi dvěma částmi ostrova, který je fakt silný a vymanit se z něj dá zabrat. V podvečer obcházíme okolí a pak dáváme drahou ale výbornou rybí véču v naší restauraci, kde platí nechci slevu zadarmo. Sice jako hosti hotelu dostáváme slevu 10procent ale pak zase navíc nějakou daň 12,5% :-). Tragicky vtipná událost na konec dne je velký krab, který přibíhá do restaurace a neomylně si to štráduje do kuchyně :-)

D101 - Tikal

Nocni jizda je docela divoka tak ze mam pocit jako by ridic ten nas dvoupatrak nekde ukradl. Nastesti se do zadne skarpy neprevracime. Ocividne ale prijedeme i pres tu rally jizdu s peknym zpozdenim, protoze svita a my jsme jeste pekne daleko od nasi cilove stanice. Krajina okolo je takova exjunglozni ale docela pekna. Pred sedmou konecne jedeme po slavne hrazi na ostrov Flores. ani nemusime resit jak se dostaneme rovnou do Tikalu, pohunku s mikrama je tu vsude plno. Takze v podstate jen presedame. Dalsi pul hodinu porad jen pendlujeme sem a tam a typci do nas furt husti nabidku hotelu a jizdenek do Belize za zacinam byt pomalu docela nevrlej, ale nakonec se vydavame na cestu. Zase je to trochu jina guatemala, takova vic celkove tropictejsi. Po case dojedeme ke vstupu do narodniho parku a odtud jeste vede silnice 17km jungli - po ceste jsou vtipne znacky: pozor jaguari, krocani, hadi, nosalove..atd...kdybych byl zberatelem druhu znacek tak tady rozhodne hodne doplnim sbirku ;-) Konecne sme na miste a nastesti to nevypàda tak extra prelidneno jak sem se obaval - na to ze je to jedna z nejvetsich pamatek mayske civilizace na svete. Cesta k chramum vede jeste asi 15 minut peknou jungli. Nejhezci vyhledy jsou bohuzel hned na zacatku - hlavni namesti s chramy 1 (jaguar) a 2. Ruzne to tu prolezame a je na co koukat je tu i dost te zvere - neco mezi pavem a krocanem, tukani, zebravy nosalove u cedule nekrmte zver, pak i aguti a spider opice. Z hlouby jungle se navic ozyvam sileny rev asi odmopice howler. Postupne prochazime temer vsechny chramy v peknym vedru kolem 30 stupinku. Jdeme i k chramu Napisu - u ktereho je klasicka guatemalska poznamka ze tam obcas radi los banditos :-) nikoho vsak nepotkavame. Po 5 hodinach se docela utapany vracime ale stalo to za to jak pamatky tak i to male safari navrch. Za hodinku a pul jsme zpatky ve floresu coz je dalsi mali turisticky skanzen. Po hrzi se vydavame i do rusne mistnacke Santa Eleny ocekovat autobusak ale kupodivu je to tam drazsi nez pres agentury tak se vracime zpet. Vecer je jeste prvni pekna zapadovka do jezera a pak uz happy our - 2pivka za jedno a to i u mochita, cuba libre atd...nastesti konci relativne brzo protoze zitra vstavame brzo - bus do Belize vyjizdi uz v 5 rano - takze do obeda uz stihneme i trajekt na karibsky ostrov Caya Caulker - tak zbohem Guatemala hermosa....

D100 - Antigua

Tak me to ani neprislo a uz tu mame prvni 100dni na ceste :-) Bohuzel dneska zadna oslava nebude, ceka nas nocni prejezd do Floresu, kousek od nejvetsi mayske guatemalske pamatce - Tikalu. Premyslime jak to vykutime a nakonec se nam zda nejschudnejsi pres mistni cestovku, tedy shuttlem do GC a odtama uz velkym busem na noc. Nejak se nam v GC nechce moc motat a hledat busaky kdyz tam zadny centralni neexistuje. Odjizdi nam to az v 18:30 takze mame celej den na prohlidku mesta a v podstate takovy relax. Je to tady pekny tak nam to ani neprijde jako ztrata casu - male barevne baracky a sem tam troska nejakeho kostelu na pozadi jeste obrovska sopka. Nakonec vyrazime i na hrbitov /dle pruvodce tak misto s los banditos :-)/ a i na maly kopecek nad mestem s peknou vyhlidkou. Dost me rozesmali na poste kdyz tam nemaji znamky, to je snad mozny jen tady ;-) objevil sem tu i super bagetare a typka co opejka za pakatel kurata tak ani moc nestradam :-)

V 18:30 uz stepujeme pred cestovkou a pak tradicne jeste asi 20 minut objizdime mesto a nabirame dalsi lidi. Vetsinu cesty jedeme stejne jak vcera na Pacayu a pak nas ceka jizda pres cele guatemala city, prekvapive snad s vic nakupaky a reteci nez v praze na letiste kde vykladame cast osazenstva. Pak se dlouze motame v jedne opevnene privatni ctvrti kde hledame hotel pro dalsi cast lidi, nez konecne dojde rada i na nas - typos z dodavky nam odvazi listek coz se ukaze jako dost velky problem ale nakonec listky na bus preci jen dostavame a muze frcet temer pres celou guatemalu

D99 - Cesta do Antiguy (1 533m) a Pacaya (2 250m)

Rano je temer zatazeno tak je asi pravy cas od Atitlanu se presunout dal :-) jsou trosku zmatky z mikrobusem ale nakonec pred 9 vyjizdime na spanilou jizdu smer Antigua. Vyjizdime nekonecnyma klikaticema nad jezero a nez vjedeme do mraku jsou krasne vyhledy. To by stalo i za samostatny vyletik s nejakym taxikem a pofocenim na vyhlidkach. Pak uz se pohybujeme na nahorni plani obklopene kopecky porostlyma jehlicnany. Kde to jde je policko kukurice s relativne nuznyma domkama - koncentrace vlnitych plechu je tu extremni ;-) pak necekane najizdime na bezvadnou dalnici ktera neni ani na mape a frcime uz o rad rychleji. I tak dojizdime do Antiguy za vic jak 3hodiny. Projizdime mestem ktere vypada fakt moc pekne i kdyz uz na prvni pohled jak tursiticky skanzen. Jsme vyhozeny u hlavniho namesti, kde nas hned odchytava nejaky pohunek. Jelikoz mam zjisteno ze vylety na Pacayu vyrazeji kolem druhe odpoledni mame docela honku. typek se pta jakou kategori hotelu chceme tak mu rikam za 25Q a on se jen usmeje a jak kdyby tusil odkud sme prijeli rika neco ve smyslu *hochu tady nejses v San Pedru, tohle je Antigua* :-) kazdopadne ma pravdu v tom ze je tu spousta luxusniho ubytka i restyk. Nakonec koncime v hotylku Arizona za 40Q, coz je stejne pod stovku na osobu a cimra docela pekna i kdyz me nepotesil predchozi navstevnik ktery si do meho prosteradla utrel nos :-)) Pak uz obihame cestovky, kterych je tu asi milion, a sondujeme ceny - az po chvili zjistujeme ze nektery rikaji cenu uz se vstupem do parku a druha ne. Nakonec vse zarizujeme a po 14 vyjizdime. Cesta trva kolem 90 minut - nejdrive pres hory a pak uz klesame s vyhledem na Guatemala City. Nakonec zase do kopce, posledni 4km po sotolince a uz sme v San Francisku (1 906m) odkud se vychazi. Je tu spousta deti co prodavaji hole a typku s konema jakoze natural taxi ;-). Chlapik rika ze tam budeme za hodinu a pul, coz se me nezda jelikoz by to preci jen melo byt 650m kopcovych a nase skupina nevypada zas az tak turisticky. Cesta vzhuru naprosto v poho, natural taxici postupne odpadavaji a v krovicku nachazim slusnou hul zadarmo. Zklamani nastava kdyz prijdeme k prvnimu vyhledu na sopku, coz se dozvidam az ted - v kvetnu byla mega exploze ktera castecne rozervala krater ve dvi a veskera lava odtekla do kraje, takze uz moc tu k videni neni navic se uz nemuze na vrchol (2 550m) ale jen do (2 250m), takze z atrakce prvni kategorie nyni tak treti. Prechazime reku kvetnove lavy a obcas to nekde hreje. Pak je tam jama odkud to fenuje dost a vecer to ma pry svitit do cervena, zde potkavame i prvni cechy. O kus dal je finito u jeskynky tak se tam taky spoustim a je tam docela vedro - testuju teplomer a ukazuje 45stupnu, nachazim jeste misto kde sto vysplhava az na 58 ale pak uz sem moc sparenej tak koncim s testovanim. Dira opravdu je trochu do cervena ale celkove pro me velke sklamani. Vracime se uz za tmy a mame krasne vyhledy na rozzarene Guatemala City. Nasi skupinu vede asi 70leta babka ktera ma desny mety, ze ji mam co stacit a navic frci bez celovky, tak je rada ze ji nakonec svitim pod nohy. Docela sjezdila svet i pakos a kasghar atd tak mame o cem povidat. Za hodinku sme dole. Deticky ve vesnici se dozaduji holi aby je mohli podavat dalsim nestastnikum. Vecer omylem zajdeme do guatemalsky ciny ale je to tradicne dobry tak si pochutnavame i kdyz na vecirek uz sila neni

D98 - Sopka San Pedro (3 020m)

V pul 6 mame budicek protoze na sestou ma dorazit guid ktery s nama vyrazi na sopku San Pedro. Nebereme si sebou skoro nic protoze zase lidi strasi ze na sopku chodi los banditos. Guid prichazi kupodivu na cas a jeste doporucuje vzit tuk tuka abysme usetrili nastup po silnici. Tak ho bereme a jsme radi ze tech cca 250 vyskovych metru kdy trojolka skuci jak o zivot nemusime peso. V budce parku se zapisujeme do knihy a chodi tu tak cca 10-15 turistu denne coz neni zadny dav. My jsme tu dnes prvni. Bouda je v 1820 tak nas ceka peknych 1200 metriku prevyseni. Nejdriv krosime kavove plantaze a pak uz tropicky les, bohuzel s minimem vyhledu. Po chvili se nad nami ozyvaji vystrely tak hned trosku nejistoty jestli to nejsou ty obavani los banditos ale je to asi 15 pracantu co hazeji petardy a neco budou kutit v lese. Nakonec s nima prohodim i par vet svoji negerskou spanelstinou ale je jim docela rozumet a musim jim prekladat Fuck you do cestny a jine podnetna slovicka. Lucce se nejde moc dobra ale nakonec vychazime na vrchol v plnem obsazeni. Namaha stala za to. Z vrcholu je uzasny vyhled na cele jezero a dalsi krasne sopky v okoli. Jen je dnes oproti vcerejsku takovy opar takze fotky asinic moc, ale oko se nabazilo. Tesne pred odchodem se na obzoru objevi poradnej mrak koure, to akorat bouchla sopka Pacaya kam mame namireno zitra vecer na lavu. Tak jen doufame ze nebude zavrena, kdyz je tak cinna. Sestup je nekonecnej a jen doufame ze se nevymazneme na blate, ale nakonec se to zadari.
Musim si jeste smenit penize jelikoz me diky te vypecene smene na hranicich moc quetzalu nezbylo. Do banky pousti chlap s brokovnici a hned vzdy zamkne. Fronta utika rychle ale dle murphyho hned predmnou jsou dve vypecene postavicky. Nejdriv typek kterej snad vybira milion a dostava to po stovkach a pak pan co zase vysipal obr mesec drobaku, takze nakonec tam stepuju dost dlouho. Jeste premyslime co podnikneme odpoledne ale cas uz se nejak nachyluje tak ani jizdu na konich nebo kajaking na jezere nakonec nedavame. Jdeme se tedy podivat na termalni bazenky ale jsou to takove betonove krcalky kde se jeste musi hodinu cekat nez to napusti tak radsi mizim na net. Holky tam vsak zustavaji a jeste si objednavaji masaz, tak snad budou cerstvy na vecerni pivko ;-)

D97 - Lago Atitlan

Cervezka na noc nebyla uplne nejstastnejsi tak se budim v 6 rano ale tim padem akorat odchytavam vychod slunce na sopce San Pedro (3 020m), nas cil na pondeli. Letim na strechu hotelu ktera se jevi jako dost dobrej mirador a kocham se pohledy po okoli. Vlastni Santiago se jevi ze strechy tak trosku jak skvotik, binec na strechach a vlnitej plech kam se podivas. Behem dopledne si sem vybehnu jeste nekolikrat - neda se tak rychle nabazit.
Vyrazime na nedelni trh kterej se akorat rozbiham a hned testuju sve smlouvaci schopnosti, prakticky nikdo neprotestuje, takze i ma cena je asi furt dost nadsazena. Indianky, teda mayky, tu chodi v krojich a je to tu docela barvity. Pak uz frcime do pristavu ale lod nam ma jet az za nejaky cas tak stihame i pohodovou snidani v pristavnim bufaci. Typci samozrejme zkouseji ze si muzeme zaplatit expres lod a jet hned ale nikam nespechame tak na ne peceme. Vsichni se tisni v zadu tak jsme nadseny ze mame predni mista s pekyni vyhledy jeste vytahuju plavky aby me konecne doschly...Jezero je vsak docela rozboureny a za chvili nas dost slusne kropi voda, takze uz ty mistnaky pomalu chapeme. Panove tam sice neco caruji s plachtou ale moc to nepomaha a nase krosny dostavaji jednu sprsku za druhou. Plavba je to jinak pekna ale je jasny ze budeme susit. Nakonec si sedam dozadu ke kormidelnikovi, ktery me doporucuje nejaky velmi levny hotylek a po pristani jeste schani pohunka ktery nas tam dovede. Tesne pred dvermi me vsak odchytava nejaky prastary dedek v kroji za ruku a odvadi o hotel vedle za stejnou cenu tak ani moc neprotestujeme. Navic mame balkon s hamakou a pekny pohled na mesto.
Odpolko vyrazime na maly vylet po mayskych vesnickach na brezich jezera - do prvni se vezeme jeste tuk tukem a pak uz kracime po svych. Je to docela zajimava vyprava - pekne vyhledy na jezero i na sopky, na indiany v krojich nosicich otop. Po ceste se stavujeme na obidek v luxusnim resortiku v krasne zahrade s vyhledy kde ale neni ani jediny turista tak si tu prijemen odpocineme pred dalsim pochodem. Uz se tesime ze konecne skonci silnicka a do poslednich dvou vesnicek co mame v planu pujdeme po pesine. Potkavame vsak typka ktery nas dost strasi ze prave na tech pesinach operuji banditi a ze kdyz tam vyrazime tak nas minimalne oberou. Tuto informaci potvrzuje i dalsi typek takse rozhodujeme tam uz nepokracovat. Varovani mistnich se vyplati poslouchat. Tak alespon jdeme kousek do kopce do vesnice ktera neni ani na mape a muzeme sledovat davy indianu jdouci na msi. J to tady uz dost chudy. Zpet plujeme zase lodi ve vlnach. Vecer je zase zatazeno. Tak do dvou je tu vzdy krasne a pak uz rapidne pribyvaji mraky. Vecer uz jen pivecko a pizza ve fast foodu kde je po chvili narvano kvuli mensimu destiku

D96 - Prijez k jezeru Atitlan

Pres noc projizdime skrz tehuantepeckou siji, takze oficilane :-* vjizdime do Stredni Ameriky. Po rozedneni je na co koukat - pekne zelene chiapaske pohori ale hlavne na krasne sopku Tacanu a Tajamulco - nejvyssi guatemalskou horu. Po 12,5 hodinach, v 7:30 rano prijizdime do Tapachuly a zjistujeme ze bus smer Guatemala City odjel jako napotvoru v 7 a dalsi jede az v 11:30, tak si alespon protahneme udy kratkou prochazkou po meste. Jinak odtud odjizdi busy do vsech hlavnich mest stredni ameriky, takze linka do Panamy musi byt hodne vyzivna. Taxikari jsou tu smeckarsky tak na ne peceme a po chvili stopujeme nahodne colectivo s napisem Centro, ktere jede za pakatel. Hlavni namesti je docela pekne i kdyz alespon jedna ratejnovita budova tu samozrejme musi byt. Pani opodal griluje maso a dela vyborny tacos takze snidane je jasna. Zpet uz jdeme peso a pak domlouvame lepsi variantu oproti planovane, vystoupit uz ve 2/3 cesty do Guatemala City a dojet nejak uz dnes primo k jezeru Atitlan. Bus je zas luxusni a dostaveme sendvice a jine pochutiny. Za chvili jsme na hranicich kde je neskutecny mumraj a sebranka smeckaru vseho druhu. Mexikancum platime nejakou pofiderni vyjezdni taxu 20USD a pak nastavaji zmatky jelikoz si Eva nekam zalozila vystupni karticku a smeckari tvrdi ze potrebujeme guatemalske penize na jejich strane celnice, tak s jednim menim, nastesti jen, 100USD a nejak me v tom chvatu dokonale zblbne a da me asi o 40procent min, coz me pak chvili stve. Penize pak samozrejme nejsou potreba. Jedinou veselou udalosti je pri prechodu hranicniho mostu kdy pod nami nejaky trafficant s krosnou prekonava, dost nenapadne, hranicni reku :-D. Po prvnich par km v guatemalskem uzemi je videt par zmen - jednak pribylo radove bince podel silnice, tak ze se radi v mem zebricku urcite do top5, dale se nad horami delaji supr cerne mraky, takze to vypada ze po nadhernem pocasi v mexiku tady bude prset a taky pribyly retardery takze se fakt courame a kilometry neubihaji. Nase prvotni vypocty ze bysme mohli k jezeru dojet jeste za svetla se tak nejak asi nepotvrdi. Stavim v cocales coz je krizovatka silnic a snad neni ani v mape vyznacena a tady si holky konecne uzivaji poradny srumec :-D Smeckari, kterych je ostatne taky asi radove vic jak v Mex, tvrdi ze uz zadny bus nepojede a nabizeji predrazene taxiky ale mame vydrz a nakonec preci jen jeden bus jede, sice do jineho mesta u jezera ale to je nam v podstate naprosto jedno, protoze sme tam stejne chteli taky jet. Krosny leti na strechu, bez plachty, takze se jednak budeme modlit aby sme mezi prsavymi mraky uspesne klickovali a taky vedle nejakych smradlavych dzberu s rybama. Bus je super narvanej na kazde strane sedi po trech a my jeste chvili postavame navic v ulicce ale vyhrava nejakou super mistni dechovku a krosi to o 106 tak je zabava. Jedeme porad do kopce a chvili fakt i prsi, ale nastesti jen kratce. Uz ve tme prijizdime na hranu krateru a vidime svetla vesnicek po brezich jezera. Presouvaci maraton konecne konci a my prijizdime do Santiaga de la Laguna. Hotel je hned opodal a asi za 70Kc, po smlouvani :-D, takze konecne zase slusne ceny. Kamrlik je teda malej a nejak to tu smrdi po rybach tak nejka nevime jestli toc smrdi ten pokoj nebo nase bagly :-D. Vecer jeste prochazka do mesta - vsude se smazi kurata a je to tu opravdu indiansky, navic levnej netik, pohoda.

D95 - Lodni vylet a zacatek maratonu do Guatemaly

Spi se krasne a uz pred 8 vyrazime na vylet, nakonec v 6 lidech. Nejdrive za pekneho slunicka plujeme kolem plazi a muzeme porovnat i dalsi zatociny. Proslavene ¨hipisacke¨Zipolite je uz castecne zastavene vysima stavbama takze tam uz asi nema cenu ani jezdit. Pak se vydavame za zvirectvem. Vidime spoustu velkych zelv a taky delfiny. Slibovane 2 verlyby udajne ploouci po okoli ale ne :-) Nas lodivod gigantickych rozmeru z niceho nic skoci necekane plavny skok a odchytava jednu velkou zelvu, ktere se to moc nelibi. Pak nastava muceni zviratek, tzn skok do vody a drzeni a foceni zelvy. Pekne ze zadu za krunyr protoze zobakem dokaze pekne zranit. Nakonec si beru snorchl a brejle a chci se zelvou nechat trosku povozit ale bere to smer hlubina tak ji nakonec musim pustit :-) pak jeste vidime morskyho hada a na plazi rozsekane letadlo kolumbijskych narko trafficantu. Celkove dost dobry. Pak jeste vyrazime do Augustina na koupacku a zbytek casu zewlime u nas. Na 5 jdeme na colectivo a ted uz za pakatel jedeme zpet do Pachuky. V 19 odjizidme na nejspis nejdelsi presun teto vypravy. Dost casto se stavi se svicenim tak noc asi nebude tak klidna.

D94 - Mazunte

Noc utika v poho, az na urvane dite, ktere musi alespon jedno na palube pri nocnim prejezdu byt :-). Za rozbresku uz koukam po pekne zelene krajince a na cas prijizdime do Puerta Escondida. Nase planovana kratoucka vychazka se nekona. Sice na to ma jet dle jizdniho radu az za hodinu ale chlapik rika ze to muze prijet kdykoliv tak mu verime a neodchazime. Taky ze je - bus odjizdi o 20 minut drive. Puerto tedy vidime alespon ze silnice. Docela pekna zatocina plna surfaru, ale jak pozdeji zjistime vybrali jsme lepe :-) Za necelou hodinku sme u odbocky u mazunte kde tvrdneme na pumpe asi 20 minut, ale vystoupit nemuzeme protoze potrebujeme koupit v Pochutle listek na zitrejsi noc. Docela dlouho jeste jedeme nez nas vyklopi na malem terminalu, hned se nas tu ujima taxikar ktery sam sebe usmlouva na cenu schodnou z LP tak ho bereme. Listky prodavaji o 540 metru dal v dalsim mini terminalu a bus jede zas odjinud, s takoveho tejfleho placku...takze dira jmene Pochutla se muze chlubit opravdu radou terminalu. Taxik to docela zene tak sme v Mazunte relativne rychle. Je to fakt moc pekna zatocina prakticky bez turistu. Ubytovame se v posade s peknym vyhledem a hura do vln. Sou docela velky ale i tak se plavat da. Nekolik typku nam tu nabizi ten samy vylet lodi, ale zni docela zajimave tak zitra asi vyrazime. V podvecer jdeme jeste na vyhlidku na dalsi plaz San Augustyn ktera je snad jeste hezci a pak uz spechame na povestnou vyhlidku na zapad slunce. Posun o 500km na jih z Acapulka nam trosku zrychlil i zapad tak finisujeme sprintem, ale slunce zapada stejne do mraku. I tak je to docela pekna vyhlidka. Vracime se uz za sera a ja malem dupnu na 1,5m dlouheho hada stradujiciho si to pres cestu - nejspis to asi byl nejaky hroznys ale i tak sme rad ze jsem na nej nedup :-) vecer jeste super ryba a k tomu lahvac v nestandartnim objemu 940ml :-)

D93 - Puerto Marquez a Acapulco

Rano nas drsne budi samospoustejici se televize v 6:00 ale i presto je to asi prvni good noc - nejak se stim casovym posunem zaciname szivat. Stopujeme brouka a frcime na terminal koupit jizdenky do Pochutly ale sou to jen blby casy tak bereme jen do Puerto Escondido na11 vecer kde si prestoupime nebo mozna udelame i kratkou prohlidku kdyz uz tam budeme. Vracime se na hlavni tridu a konecne zkousime i mistni mhd protoze mame v planu dojet do Puerta Marquez a po ceste pres hory si na zpatecni ceste vystoupit na vyhlidce na Acapulko. Bus je hroznej courak, ridic ma ostrizi zrak a vidi mexikance kteri by potencialne chteli nastoupit i 100 metru daleko. Cesta pres kopec je fakt moc pekna ty zeleny hory to je asi nejvetsi deviza celeho okoli Acapulka. Bus nas vyhazuje na krizovatce a jeste asi kilak jdeme na plaz, ktera je uplne vylidnena a o moc peknejsi nez v A hlavne proto ze neni totalne obestavena. Zewlujeme a zevlujeme az zacina pomalu prevazovat ruda kuze takze to v jednu balime a pozvolna se vracime. Po ceste se jeste stavujeme ve slusnym bufacku, kde je v nabidce i obdoba ¨africkeho¨kaprika ale toho nedavam. Pak uz jen odchytit busik a muze se frcet zpet. Vystupujeme na vyhlidnutem miste a tam se kochame peknym pohledem na celou zatoku, pak peso podel rusne ulice a vojenske zakladny na plaz. Davame si pivko abychom mohli legalne obhospodarovat stolecek se slunabrem a tak nejak den pozvolna utika :-) vecer uz jen vyborne burrito v bufetu u nas a poslouchani sileneho potulneho muzikanta. Pak chvili na netu a posledni drink u more. Kolem 10 stopujeme jak jinak nez brouka ale tenhle jeden jediny ma zahradku tak se resi rebus kam s krosnami. Ve 23 lezeme do luxusniho busu a po chvili sme uz v limbu

D92 - Cesta do Acapulka

Batoh do pulnoci neprijel tak se tentokrat az kolem seste :-) domlouvame ze tu jeste den pobudeme a dnes vyrazime na sopku Toluca, po te co se prebalime na turu tak na recepci zjistujeme ze bagl dorazil ve dve rano, takze zpet na pokoj a jede se do Acapulka. Metrem uz prochazime jak odbornici jen si rikam kolik musi stat prezouvani pneumatik na vozech metra. Jedeme na konecnou skoro porad nad zemi a pres trziste se dostavame na obr terminal. Bus jede za 20 minut a s nama jen asi dalsich 5 lidi. To by se v africe stat nemohlo. Jeste letim na trh si dat nejakou fast snidani a pak uz se nalodujeme - osobni a baglova prohlidka zase jen u chlapu - zensky asi nic provest nemohou.nataceni na kameru se ale tentokrat nekona. Cesta paradni - hned za mestem vyhlidka na impozantni Popocatepetl a stoupani do vysokeho sedla zarostleho borovicema - vlastne v podstate je celych 400km do Acapulka furt jen pres hory a opravdu je na co se koukat. zabral sem si posledni 4 sedacky tak neustale volne prechazim ze strany na stranu :-) super cas 4,5 hodiny je narusen tesne pred Acapulkem kde je hrbitov hned u dalnice a dusickari to tady naprosto zacpali. Pak uz jen projet, dle ceduli, mega tunelem a sme tu. Na busaku se nas, necekane :-) ujimaji pohunci a tak nejak samy se postupne usmlouvaji ze 100 na 30 pesos coz je v klidu - hotylek je taky za polovic co v MC a navic s klimou tak sme spokojeny. Vypada to tu jak sem cekal takze nejsem ani nadsenej ani zklamanej - obr zatoka zastavena 25patrovejma hotelama ale hory okolo sou fajn. Nez dojdeme na plaz tak se zastavujeme v baru a az tenhle treti den konecne pada prvni corona a pak jeste jedna..za nama sedi nejaky osamoceny cestovatel usrkavajici kolu a koukajici nejak zdeptane do zeme - tak doufam ze za mesic na tom nebudu podobne :-) plaz je trosku cejtit rybinou ale jinak je to prijemne osvezeni - povestnych prodejcu je tady fakt milion ale turistu pomalu hlavne v porovnani s gigantickou nabidkou hotelovych pokoju - vyrazim na pruzkum ktery se zvrtne ve vic jak hodinouc prochazku ale celou plaz zdaleka nedavam. vecer jeste vyrazime na povestne skokany ze 35metrove skaly a je to fakt parada. Nejdriv tu skalu bez jisteni vylezaji a pak to davaji i se saltama a tak. super zazitek. Vecer jeste nic moc bufac a spraveni chute na corone a koktejlech, osamoceny turista uz to neni za to helovinsti kolednici. V 11 vytuhavame

D91 - Teotihuacan, Pachuca a Tula

Nejaci dobraci celou noc triskali dverma a navic uz po 4 sme vzhuru, no v cechach je vlastne uz 11 tak sme to pekne natahli :-) alespon budeme na Teotihucanu mezi prvnima. Po 6 vyrazime a nez dojdeme na zocalo na metro uz se rozedniva. Metro je jen za 3pesa tak super levny oproti praze, Mame dva prestupy tak se na tuhle prvni jizdu navod docela hodi. Z terminalu nam to jede hned za 10 minut a vyjizdime prakticky prazdny. Po ceste jeste pribereme par lidi ale tlacenice se rozhodne nekona - mesto je to opravdu obrovske barkay se rozlizaji az vysoko do okolnich kopcu ale na rozdil od caracasu me nepripadaji nejak slumovy. Po hodine nas vyhazuje busik u brany a vstup je opravdu za hubicku a zatim tu fakt skoro nikdo neni. Vylezame na obe dve pyramidy a sme radi ze je to tu skoro jen pro nas :-). Vrcholek je ve 2370 metrech takze takovy tatransky vystup. kolem 10 uz najizdeji busy cestovek tak je pravej cas vypadnout. Chceme jet jeste do Tuly na sochy atlantu ale nechce se nam jet zpet do MC tak se ptame ridice ambulance a ten nam radi jet pres mesto Pachuca. Nakonec se ukaze stastnym cestovat se 2 blondynama protoze nas nakonec odvazi v sanitce asi 3km k mistnimu busikovisti, ale stejne musime vartovat na ulici protoze onen bus tu jen projizdi. Po 1/2 hodine vyrazime na cestu pohodovou krajinou trochu podobnou mesete ve strednim spanelsku. Pachuca ma byt pekne stribro hornicke mestecko tak vyrazime na prohlidko a nakonec se tam zasekavame na docela dlouho - obidek a prochazka na vyhlidku - okolni kopecky jsou pekne obestavene barevnyma barackama. Na terminalu zjistujeme ze bus do tuly jede az ve 4 a ma tam by v 5 a v pruvodci zjistujeme ze tam v 5 zaviraji - takze sme to prokaucovali...nejak nas ale chyta silenstvi a stjene tam jedeme - ze to riskneme nebo se podivame pres plot. Prijizdiem tam az v 5:30 a taxikar nam rika ze fakt zaviraji v 5 a ze je to obrovsky a nic pres plot neni videt tak jdeme na namko a za pul hodiny zpet na 2h cestu do MC - asi sme fakt prvni turisti v historii kteri prijeli do tuly a nevideli sochy :-) cesta po tme je uz nudna a nejvic me rozesmeje kdyz po pul hodine popojizdeni mestem prijedeme k ceduli vitejte v MC. Uz bez papiru frcime metrem spet a ani dnes nemame silu prochazet preplnen zocalo - dusicky stale jedou naplno