D173 - Buenos prochazky

Sem rad ze me rano nic neodjizdi, takze vstavam v klidu bez nervu. Jako prvni jdu okouknout zastavky busu 86, coz ma byt nejlevnejsi varianta jizdy na letiste ale i nejdelsi pry az 2hodiny, ale co zitra budu mit casu fakt habadej. Je to skoro az u kongresu takze pekna dalka - to se s krosnou na psoledni chvili pekne projdu. U kongresu je uplny houmlesaku raj a docela zas lituju ze nemuzu udelat nejaky vypeceny dokumenty. Zvlast typek celej v takove kare s odpadky jen nohy couhajici do vzduchu me uchvatil. Pak si delam jeste zachazku na hrbitov reckoleta - Evitu cilene nehledam ale davy me ji stejne ukazou jak posledne. Zbytek dne jen tak obachazim tam kde se me libilo a jeste si pripomenout nejaky mistecka ktery sem predtim vybechal, jak trebas hrob San Martina nejvetsiho argentynskyho hrdiny - v podstate je asi 20 nazvu ulic ktery jsou v kazdym argentynskym meste a San Martin je na prednim miste, ten nechybi fakt nikde. Premyslel sem jestli tedy budu za asketu ale nakonec ne, vymenil sem par zaloznich eur a vecer vyrazim na rozluckovy snez co snis :-))))
Tohle asi bude poseldni zprava z Jizni Ameriky. Zitra pred pulnoci odlet pres cele pozitri. Prilet do kataru je totiz taky pred pulnoci. Pak takovej uz trosku zbytecnej den v Barcelone a v utery sem uz doma jak na koni :-)

D172 - Colonia

Rano rozlamanej a stale najedenej vyrazim do pristavu. Check in je jak na letisti a hned navazuje pohranicni kontrola, kde to pekne odsejpa - ostatni kolegove gonzalezove by z tohodle prechodu meli vzit priklad. Lod je docela velka ale samo ze lidi bojuji o sedacky pobliz okynek. Po vypluti za chvili vytuhavam a pekne dve hodinky zaspavam. Pak uz zevluju na vrchni vyhlidkovy palube. Colonie se pozvolna priblizuje a ja trosku zacinam mit obavy :-)) jednak sem podle meritka na mape zjistil ze ta historcika cast ma jen 300*300metru a za druhy i na vlastni oci to uz z lodi nevypada nijak slavne. Ze zelene cni jen majak a kostelni vez. Po tom co jsem si rikal ze Gale na Sri Lance a Stone Town na Zanziku zas az tak mega nebyli tak oproti tomu to byli 5* destinace :-). Kousek od lodniho terminalu je busovy kde menim argentinsky na urugvajsky. Kurz je docela dobrej - 1U peso je prakticky jak 1Kc. Ceny po okoli uz tak super nejsou :-). Pozvolna kracim do unesco casti a tam jeste pozvolneji ale i tak to mam za 1/2hodiny prosli takze si rikam co tu budu dalsich 6hodin delat nez me pojede lod nazpatek. Kazdopadne si rikam ze jak tohle vsude doporucuji jak jednodenni super vylet z BA - tak je to pekna blbost. Neni to spatna zastavka ale pouze v pripade ze clovek dal pokracuje do Montevidea a dal trebas do Brasilu. Jdu se podivat na plaz, ktera je pekna ale voda v river plate je vic ricni nez morska takze barvicka ne uplne super, ale voda teploucka a dost lidi se koupa. Ja to mam spis jak brouzdacku. Prvni jidlo davam az ve dve :-). Kazdopadne chvili sedim na netu, chvili relaxuju tam chvili jinde a ten cas nakonec docela utece. Stejne se zacina nalodovat uz vic jak hodinu pred odjezdem.
Nazpatek zevluju prevazne na horni palube kde je prijemne a nakonec jsou tu dva nejlepsi momenty z veleho vyletu. Nejdriv super zapad slunce, poctivej rudej kotouc, zapdajiciho primo do BA ale jak je tech 50km vody tak to vypadalo jako kdyby mizel primo do more. A pak pozvolny pripluti mezi rozsvicene mrakodrapy. Uplny top manhattan to neni ale dost pekny jo. Po ceste me docela vyhladlo tak zacinam zas premyslet o mem oblibenem podniku ale nakonec si rikam ze v pul11 uz je dost pozde na precpavacku :-)

D171 - Buenos Aires

Rano jsou k videni cedule na Buenos s jeste vic jak 200kilacky tak to fakt nakonec bude tech avizovanych 14hodin jizdy. Stavime v nejakym pajzliku, kde je pry snidane od spoelcnosti gratis, coz je fajn. Pak uz jen jizda takovou anonymni krajinou v rovinach kolem Buenos se zastavkou v Lujanu - coz je pry nejvic posvatny mesto v cele Argentyne. Zajimavosti je docela velka katedrala, ktera je hned kousek od busaku takze takovy mensi vyhlidkovy bonus k jizde.

Pak uz se prodirame kilometry betonovou jungli, vetsinou ve vysi druhych pater baraku. Nakonec se ukazuje ze ten nas prijezd okolo pul11 je docela dobry, protoze uz nejsou zadny zacpy a na Retiro tentorkat prijizdime na cas a v klidku. Sem rad ze sem si uz s predstihem zaridil ubytko a jdu na jisto. Na to ze jsem to vybiral aby to bylo co nejbliz k autobusaku, tak se to s krosnou pekne daleko. Po ubytovani vyrazim na prvni. Nejdriv mirim do pristavu, do terminalu buqebusu koupit listky na zitrejsi vylet do urugvaye. Tentokrat je tu naprosty klidek, ne jak chaos pred lety - mozna zase dobra denni doba - a kupuju to naprosto v pohode. Kvuliva usetreni beru nejlevnejsi jizdenky na courak co jede tech 50km pres La Platu 3hodiny. Dal prochazim asi nej cast Buenos - opravene doky. Je to tu moc pekny. Odtud jdu az do ¨lehce¨nebezpecne Bocy - podivat se do ulicky Caminito. Je to tu fotogenicky ale jinak to je takovy trosku umely fejcik pro turisty, kterych je tu asi milion. Teda vsichnio busem, peso jich tu moc neni. Fotbalovy stanek Bocy Juniors je taky nejaky osirely - asi maji taky letni prestavku. Pak uz zpet pres San Telmo zpatky do centra. Uz jsem docela utaplej ale vecer jeste vyrazim projit pesi zony a podivat se po nejakym snez co snis :-) nachazim jeden super, s obrovskym vyberem a na cesky pomery fakt levnym. Sem tu dokud me krece v zaludku nevyprovodi pryc :-)))
Vecer je prisernej, jednak se s tim plnym mechem uplne samo o sobe nespi navic je na cimre neskutecny vedro ktery prekonava snad i indicke paraky + tady nejak nefunguje vetrak. Jako tresnickou na dortu je kolumbijec co ob dvacet minut az do pozdniho rano chodi neco strachat a svitit na cimru. Takze ani ctverak me nezachranuje :-)

D170 - Mendoza

Rano me nedela problem triskat dverma a sustit igelitkama ale zidi jsou nejaky zmozeny tak se nezda ze bych je moc budil :-) Vcera sem ziskal mapicku s doporucenyma prochazkama po Mendoze, tak se vydavam hned zkraje na tu nejvzdalenejsi na Cerro Gloria lezici v pekne nakreslenem parku. Bohuzel park je fakt hustej, je v nem hlavne spousta asfaltek s docela silnou dopravou a spoustou ruznych staveb ne moc oku lahodici. Proste jeden z nejhorsich parku co jsme kdy videl. U kopce je jeste zoo tak si muzu pres plot prohlidnout expozici jelenovitych. Rikam si ze na kopci v tomhle paraku v prave poledne asi bude naprosty klid ale pote co vylezu cestou pro pesi zjistuju ze skoro cely vrcholek zabira parkoviste :-). Jinak vyhled docela v pohode - pekne posledni vyspy and na jedne strane a nedozirna rovina na druhe. Mendoza se v zeleni uplne straci ze by clovek skoro nerekl ze se tu skryva milionove mesto. Samotny pamatnik je pekny. Na zpatek jdu k dalsi atrakci parku - jezrika, kde je to preci jen trosku parkovitejsi, ale i tak me prijde ze ve vedeljsich ulicich mendozy je vetsi klid od dopravniho ruchu. Docela vyschlej me zaujima obedove menu jednoho buface - 2x super pancho /hot dog/ + litrovy lahvac mistniho pivka andes - dobra volba. Dal pokracuji po doporucenym okruhu, ale v podstate tu nic neni, tak to skrecuju. Mendoza je v podstate opravdu jen vychodisko do hor - na aconcaguu, tupungato nebo cordeon - byt zde neni zas az takova vyhra. Ted si jdu koupit lahvace a na hostlu asi pohnu s krabickou vinka at se me vecer dobre do bueons jede :-).
V podvecer se zase pekne stahuji mracna a po ceste mame vyhledy na spousty blesku jak si to krizuji na obzoru nad horami. Vedle me si sedl zas nejaky porizek, ktery ale behem sekundy vytuhavama a ani ho nezbudi kdyz mu v kuse 5minut zvoni mobil a ja snim tresu jak o zivot. Pak se probudi, zdesi se, bere si tasku a vystupuje nekde v pustine - coz me docela i tesi. Zda se me ze je nejak moc zastavek a cesta moc neodsejpa...

D169 - Cesta do Mendozy

Mam zas trosku neklidny spani abych se rano vubec vzbudil, ale je to na pohodu. Metrem sem na terminalu za chvili akorat trosku mensi zradou je ze se zastavka jmenuje univerzita. asi tam taky nekde je. Odjezd se opozduje o 20minut protoze se ceka na nejakou dementni rodinku. Ridice mame nastesti liboveho. Za mestem je na dalnici pekna zacpa a on to ruzne objizdi pres zastavbu rodinejch domku atd, takze predjizdime dost busu. Cesta do pasu je moc pekna, rad si ji po 5letech zopakovavam. Zajimave je sledovat jak se koleje vedle zase o neco vic zdestruovali, hlavne zavaly. Tady uz vlacek asi nikdy nepojede. Uzivam si milion zatacek pred tunelem a sem furt napjatej kdy vykoukne na onech par sekund aconcagua, protoze si uz presne nepamatuju kde je to misto. Nakonec ji nepromeskavam i kdyz tentokrat je docela dost v mracich. Vyhled je v podstate jen par set metru pred celnici. Kupodivu to tu docela rychle odsejpa, ze si rikam ze to nakonec bude rekord ale pak nas zase dostava byrokraticky simel, kdyz uz vsichni lidi maji razitko davno v pase a cekame v buse na parkingu na posledni razidlo na papir za celej bus. a toto trva skoro hodinu, fakt je nakopat :-). Sjezd mezi pustyma horama pekny ale pocasi sem cim dal kazi a asi na vyssich kopcich pekne snezi. Najednou tu mame rovinu a uz sme v Mendoze. Na busaku spousta pohunku co nabizeji hostely za pakatel - tak to ma byt :-) jeste rovnou kupuju jizdenku na zitrejsi noc do Buenos a pak bohuzel sedam na lep dedkovi kterej nabizi hostel hned u terminalu, kterej sem mel v podstate taky vyhlidlej, ale to jsem netusil ze pokoj je pro 12lidi a zase to sou samy zidi, tzn. bordel v noci bude jistej. Je tu hrozny vedro dusno, ale mesto jinak pusobi docela prijemne i kdyz uz na prvni pohled tu moc k videni neni. Obchazim hlavni namesti s velkou fontanou a blizke okoli. Nachazim i oficinu bookujici nocklehy po cele argentyne. Nakonec si tu zajednavam ubytko az do odletu za slusnou cenu a hlavne v cimre jen pro ctyri. Vecer jeste kupuju gigantickou hosuku skoro o velikosti chlebu s rizkem a asi kilem majonezi, ale dobry. Vecer je samozrejme binec v jednu i ve tri rano, takze noc ne uplne klidna.

D168 - Santiago

Tak me zas nevysla pomsta na dormu, protoze frantici co delali vecer bordel stavaji jeste driv nez ja, takze je nemuzu s radosti budit. Premyslim o vyletu do kanonu Maipo, k cemuz me utvrdi i pekny prospekt na recepci. Jdu se nejdriv podivat na terminal Borja protoze sem mel pocit ze sem maipo videl napsany na nejakym busu a navic si chci zhruba odmerit jak to mam pesky daleko. Jako je to pres pul hodiny takze zitra s krosnou rozhodne metrem. Busy sice maji napsany Maipo ale pry to je neco jinyho nebo co, tak se ridim LP a jedu metrem na plazu Italie odkud maji o viekdnu tim smerem odjizdet busy. Nic tu neni tak se ptam policajtu a ty me nejakym smerem naviguju. Stejne i tam nic nenachazim tak se ptam pocestneho dedka s obr prazdnym pytlem a ten rika ze se policajtu ptat nemam protoze nevedi vubec nic maximalne jmeno kterym se hlasi :-)) koukam ze je to vsude stejny :-) doporucuje turist info, coz je asi rozumny ale cas uz pokrocil tak to vypoustim a vydam se na vyhlidkovy kopec s panenkou marii na vrcholku. Pan me jeste doporucuje mercado central kde si hodla udelat levne nakupy do toho pytle :-) stoupam na kopec a atmo je uplne jine nez pred 2 rokama kdy bylo hnusne, nikde ani noha a spis to vypadalo ze by tu mohli bejt akorat nejaky lapkove. Dnes je tu narvano sportovci - jak bezci tak i cyklisti. Vsichni spareny protoze je vedro sileny a kopec poradny. Chtelo to tu byt ale uz drive protoze slunce je uz vysoko - ale po pravde to uz resit nemusim kdyz nemam fotak :-)) zjistuju ze od te doby jsem nejaky vic vysiestovany nic me moc nikam nezene. Kazdopadne pohled pekny - vychodnim smerem je na hrebenech jeste snih, taky to mam tak 5,5tis ty kopecky. Pak jdu do mercada central, kde je spousta ryb a jeste vic restauraci. Taky si konecne misto kurete s hranolkama davam rybu s hranolkama - Merluzu - nevim jak se jmenuje cesky. Odpolko siesticka na netiku - levnejsi varianta oproti piti pivka, jen 10kc hodina a pak jeste jednou vyrazim do mesta. Oproti vcerejsku trosku nuda, proste nedele. Ale alespon se me na treti pokus konecne dari dostat se na kopec Santa Lucia, coz je mozna trosku vic pesimictejsi vyhlidka nez ta ranni. Betonova jungle je takova blizsi a vsudy pritomna. Navic sou vsechny vyssi kopce zahaleny v takovem smogo oparu. Zitra me ceka prejezd pres Andy do Mendozy, takze zase budu moci zamavat Aconcague :-)

D167 - Cesta do Santiaga

Rano me popruhy od krosny pripomenou ze ramena a i jine casti tela dostaly vic slunecniho zareni nez je zahodno. V podstate sem asi nejvic spalenej z cele teto cesty. Ale co na busak to mam jen 5minut, tak to snad preziju :-). Ze Sereny odjizdi jeden nabuseny bus za druhym smer Santiago, jen to moje Flota Barrios je naprosto prazdna. Kazdopadne bus ma vsechny kola tak je to v poho - alespon je vic mista.Prvni zastavka je hned kousek vedle v soumesti Coiqumbo, kam se me vcera po te nekonecne plazi ani nepodarilo dojit. U chodniku nas stopuji nejake babky v poctu asi 17, tak ma pohunek radost ze to trosku zaplni, ale po par km je zase vykladame u nejakeho asi drazsiho vip letoviska.
Sem zvedavej co bude za vyber filmu a je to znovu ten brutalni ze salvadorske valky, ktery nas tenkrat zaujal. Tentokrat zachytavam i nazev tak se muzu podelit: jmenuje se to Voces Inocentes a urcite stoji za shlednuti. Pak se promitaji dalsi a dalsi blbosti. Venku klasicky mlha, ktera se trha az po 11. Ocekavane pribyva vegetace a okolo silnice pak i prodejci syru, melounu. V podstate celou cestu jedeme po dalnici a mame i jeden pekny tunel.
Po 6,5 hodinach jsme konecne v Santiagu. Nestojime na pro me znamym terminalu alameda ale na nejakym San Borja, ktery je ale nastesti jen pul kilaku vedle. Je tu hrozny vedro a docela davy. Na alamede si hned kupuju lstek do Mendozy na pondeli. Skoro posledni listek. Pak uz se vydavam na strastiplnou pout hledani noclehu. Uz presne nevim kde sme spali posledne tak jdu pokus omyl ale skoro nic tu neni. Koncne nachazim 3 hotylky vedle sebe. Ale ruzove pokojicky a trosku podivnejsi personal hovori sam za sebe. Navic nabizeji pokoj jen na 3hodiny, coz neni uplne idealni, kdyz tu chci stravit dve noci. Tak s ptam na moznost prespani pres celou noc. Tak dlouho premysleji ze i tohle je pry mozne ale check out je v 1rano :-)). Nakonec nejaky bordel papa ktery je pry z italie me navadi na hostal ktery je ale prelidnen tak uz pomalu ztracim nadeji, ale nakonc preci jen nachazim dormik za rozumnou cenu. Musim to splachnout litrovym lahvacem, tuhle anabazi nez se vydam na podvecerni poklidnou prochazku po meste.

D166 - La Serena

Rano je desny sedivak a nevlidno - takze ty mlzny stavy z humboltova proudu jsou tu kazdej den, akorat ze v lete clovek muze doufat ze se to roztrha :-). Takze vstavani v klidu, netik, nakup v uni marku /kde jinde :-)/ akorat pada 12 a uz premyslim ze misto koupani nakonec udelam jen pesi vypravu do Coiqumba, kdyz se najednou vse brutalne roztrha a je neskutecny azuro. Takze prevliknuti do plavek a dlouhatanska cesta k majaku a dal po plazi. Zatim tu neni ani noha, jen lidicky co rozdavaji mistni metro, tez zdarma. Akorat ze ma 55 stranek a min si v nem poctu nez v tom prazskym. Nechci se o nic starat ci bat se, tak vyrazim naprosto nalehko - osuska je z tricka. Naprosta pohodicka ve vlnach i kdyz to chce vzdy trosku odvahy se osmelit do vody, uplny kafe to neni. Delam i pesi pruzkumne vypravy ale plaz je fakt nekonecna tak ji celou nedavam. Zacinam se citit nejakej dopalenej tak vyrazim pryc. Ono v pravou chvili, po treti se zacinaji valit lidi a z pustiny je najednou super dav. Vypada to tu ze by to tu mohlo vecer docela zit tak sem mozna jeste vyrazim. Na pokoj prichazim v 6, coz me dost prekvapuje ze jsem to v poho prezil bez vody a dalsich zivin.
Po sieste tedy znovu vyrazim. zjistuju ze zapadovku nestiham - sem ji nejak protahl. Skoda, je to vsechno pekne ve zlate. Taky si rikam ze jsem asi jedinej kdo to dava 2x denne pesky. Kupodivu je to tu docela vylidneny tak se vracim jeste do centra a pozvolna do hajan abych nezaspal bus do Santiaga

D165 - Cesta do La Sereny

V noci me nikdo kupodivu neprepadl ale i tak se me nespalo zrovna dobre. Na busaku je to samej tur-bus skoro kazdej ma napsano santiago ale pry zadnej neni ten muj, takze sem docela nesvuj kdyz uz je 8:20 a nic a melo to jet v 8.....Nakonec preci jen jedeme. Po te co opustime vyssi polohy tak se dela mlha, coz me prekvapuje. Vzdy jsem si myslel ze je to tu jen v zime a ono ne. Mlznou oblasti jedeme asi 2hodiny. Nakonec super sjezd z hor k mori a poslednich 20km a jsme v La Serene. Je to tu docela velikansky i autobusak. Hned si chci zaridit jizdenku dal, tak jen ze srandy zkousim zda neco nejede pres Paso de Agua Negra (4 780m) do Argentyny. A jsem prekvapen ze prej jo. To by bylo super jet jinudy nez cestou co uz jsem jednou jel. Bohuzel ma radost nema dlouheho trvani, protoze Cata Internecional co to provozuje ma vyprodano az do 24.1, coz se me tu cekat nechce. Skoda no, takze klasika pres Santiago :-(. Ubytovavam se jen kousk od busaku coz je super a poprve se vydavam k mori. Je to dalka prevelika. Alespon 2,5km po avenide k majaku, kde vse zacina. Prijde me to tady jak takovy chilsky bibione. Ale na vykoupani to docela jde. Vecer me jeste prekvapuje jak je mestecko uhledny a docela i plny pamatek, urco jedno z nej v Chile. Nejvetsi boj je najiti uni marku, ridim se tradicnimi indiciemi - lidmi s igelitkama ale tentokrat se musim i nekolikrat doptat. Vychlazeny Cristal ale stoji za tu namahu :-)

D164 - Copiapo

Rano nas budi desne svitoreni ptactva - to co uz psal lonely pred 10 rokama stale plati. Nevim jestli je rozumny do ubytovny umistovat volieru s asi 30 andulkama. Jdeme na vyzkum do ¨kostky¨na plaza de armas co je vse potreba k ojosovi. Pani nam oznamuje ze permit ktery se posila odtud do Santiaga na potvrzeni je zadarmo a ze je jen potreba sehnat dopravu. doporucuje nam nejakeho chlapika, ktery se po chvili objevuje a dava nam cenu za jeep 300 000 pesos, coz je na osobu asi 6tis. Pry se mame stavit jeste ale v nejake agenture, ktera ma pry horu pod palcem a tam se pry taky neco platu ale je to pry malo a on nevi kolik, coz se me tedy zda dost divny ze by to nevedel. Agenturu nachazime. Je tam jen nejaky dedek, ktery vybira 160USD na osobu - jako ze pak muzes kempovat a byt ubytovanej v bivak boudach. Takze dohromady cca 9tis. Dal tu ma predpoved ktera neni moc optimisticka a fotky na kopec a z vrcholu ktere me taky moc nenadchynaji. Kdyz to dam vse dohromady tak uz se me tam vlastne ani nechce. Jak ty finance, kdyz uz me prosla kreditka. Tak ta kosa co tam ma byt -25. Ted na tech kopcich me taky nebylo moc dobre. atd. Lukas by samo chtel, tak zkousi i jine agentury ale vsude maji plno a paltit celej transport se mu nechce ani cekat na dalsi dny, tak je trosku nevrlej. Kazdopadne uz tu zitra ani jeden byt nechceme. Ja chci jeste k mori on expresne do Santiaga, takze timto nase druzba konci.
Vyrazim jeste na vyhlidkovy kopec nad mesto a je to tu fakt pustina, ale na zapadovku i vychodovku super pohled. Pak jeste davama nejaky rozluckovy pivko. Ja se presouvam do jednoluzaku do patra - dal od andulek. Lukas si u me dela depozit nez mu to vecer jede. V noci zjistuju ze se nejak zasekl zamek. Pan se moc k oprave nema ale nejak se mu podari odemknout ale klic proste nejde vyndat. Tak nespim uplne klidne v tomle podniku plnym divnejch existenci. Krosnu alespon stavim ke dverim aby me neco probudilo kdyby se sem nekdo dobejval.

D163 - Cesta do Copiapa

Rano nejak zazracne vstavame na bus a pozvolna strizlivyme :-). Cesta utika vyprahlou Atacamou zvolna. Prejizdime hreben a klesame do nasi prvni zastavky, Calamy. Mimo pouste, sutru, prasklych pneumatik, podivnych staveni a opravdu spousty ruzne vyvedenych hrobecku kolem silnice neni moc na co koukat. Zase krizujeme obratnik a po chvilce jsme v Antofagaste. Vysoko do svahu se tahnou pochudsi ctvrte. Dole vezaky a sem tam nejaka plaz s rekreanty. Na terminalu je docela dlouha prestavka tak davame completose, hned dva - klasicky po chilsku se vsema moznyma omackama. Pak jsou trosku zmatky, protoze bus odjel tankovat, ale nakonec odjizdime bez problemu. Dal a dal Atacamou na jih, hodiny plynou jedna za druhou az sme v horami obklopenem Chanaralu. Koukam na kopec ktery sme pred dvemi rokami dali. Tentokrat tolik casu nemame. Pan nas zene tak ze ani na dalsiho completa neni cas. Chanaral je vlastn takovy zlom, od nej dal na jih uz sem tam nejaka velmi odolna rostlinka je a v horach obcas mlzny mrak.
Uz za tmy, po 13hodinove strece jsme v hornickym mesta Copiapu, ktere se nedavno proslavilo zazracne zachranenymi minery. Uz na prvni pohled to zas az moc sympaticke mestecko neni. Potuluji se tu ruzne existence. U stanku na completa se ptam babky na levny ubytko a ona hned nekomu vola, tak to vypada docela nadejne. Za chvili se prizene lehce piclej pan, ze pry provozoje ubytovnu. Jdeme kolem mercada na alkohol u ktereho zevlujou nasoskove a pan to hned komentuje ze je to farmacie :-) Kazdopadne jeho ubytko je mozna nejhorsi pajzl co jsem kdy videl a to jsem jich videl fakt spousta. Navic se neda ani zamknout dvere, tak farmacuetovi davame vale a jdeme hledat jinam. Na hlavnim namesti jsou hotely trosku mimo nase moznosti ale nakonec se dostavame do ctvrti kde jsou ^residenciales^ a tam uz je cena v poho, ale taky desnej pajzl a zevlouni.

D162 - San Pedro party

Rano poklidne vyjizdime na hranice, odbavujeme se /pan ani nekouka na pasy a jen razitkuje. proste nikoho tu behem dne skoro nema ale i tak se nechce unavit. Jeste sem se vlastne zapomel zminit ze na strance ¨titul¨ hned vedle fotky, kam se nic davat nema, uz mam 5 razitek, takze sem fakt titulovanej/ a pak sledujeme jak se z chilske strany pozvolna sjizdeji busiky a mikrobusy a z bolivijske jeepy. Svoz je za 40boliku. Nakonec vyjizdime uz v pul10. Kluci na posledni lavici docela trpi protoze vyfasovali pani ktere notne smrdi s pusy, furt neco taha z nosu a chrchla. Me rozesmeje tim ze na pohunka vola mozo ¨mladence¨. Zkraje se jede chvili po prasande /divim se ze ten kousek chilani nevyasfaltovali aby trosku rejpli do eva/ a pak uz se napojujeme na asfaltku smerujici do argentyny pres Jama pass. Tenkrat kdyz sme tu jeli opacne me ani neprislo jaky je to krpal dolu. Spousta zachranych pruhu a nejspis i hodne sedin pro ridice nakladaku, kterych tu jezdi o nekolik radu vice nez na bolivijske silnici. Pri sjezdu se kochame Licancaburem coz je fakt hora giganticka. Dole nas jeste cekaji chilske procedury ale je to necekane rychlovka. Na konecny to vypada ze je jizdny snad dobrovolny, musime si najit samy nekoho kdo tech 40boliku chce. Jdeme se ubytovat smerem k indianovi ale nakonec koncime o guest house driv kde je to vyrazne hezci. Skoro po tydnu sprska :-) a pak uz jdeme na kure s hranolkama a hledame mercado s pivkama coz tu neni vubec jednoduche. Dobre je ze vratne lahvace maji sroubovatelny uzaver, idealni na zapadovkovou turu :-) Vyskrabeme se na mirador kde se kochame a zvesela zapijime bolka tour. Na zpatek jdeme uz lehce navaty - znovu na kure a pak jeste pro krabicaky, coz tu asi neni takova potupa jako v cechach. Je jich tu spousta druhu a nejsou tak levny.

D161 - Volcanos Salar Tour VI. - Licancabur (5 930m)

Ve 2 sme uz neklidny, tak nam vstat neda zas az takovou potiz. Coca caj + rostlinka + diluran jako zaklad uspesneho vystupu :-). Nastesti neni moc velka zima. Po tme jedeme kolem lagun az pod sedlo mezi sopkama do 4 628m, coz je o stovku vic nez sme cekali. I tak nas ceka prevyseni 1300metriku v tehle vysce. Ve 3:30 startujeme. Ve tme to necekane pekne utika. Pozvolna se rozedniva a vyhled na laguny a hreben sopek za nimi je cim dal lepsi. Urcite je to na vyhledy nej kopec z tech tri. Po ceste mijime krizek pana co se vydal na horu sam a nejak se tu zapomel. Cesticka je docela dobre vyslapla a zadne technicke obtize nas necekaji. Tempicko mam nejpomalejsi presto na vrchol vystupuju v normo casu 5hodin /oproti kili o hodku rychleji a o 100vyskovych vic/. Rozhledy jsou super i kdyz se zda ze nas bolivijskej vrchol je o metr dva nizsi nez vybezky krateru na chilske strane. Ani to nas nemotivuje to cely obchazet protoze vyhledy do chile na atacamu ztracenou o 4km nize v oparu za to nestoji. Pekne je jezirko v krateru. Pry tam v zime!! meli cviceni bolivijsti vojaci - nejdriv vystup, pak rozsekani ledu a nakonec koupani..brrr. Zpatky jdeme jinudy - sutovymi zlaby, kterymi to klesa opravdu rychle. Zaludne jsou jen sesuvy kamenu, tak se cilene trhame abysme si to neposilali na hlavu. Na prestavku si sedame s guidem na vic jak tunovy kamen, tak ho jen tak tak zadrzujeme na miste i kdyz jeho sjezd by byl urcite zazitkem, ktery by asi kluci nize uplne nedocenili :-) nakonec mirnime tempo a vykladam si z guidem o zivote a tak. Nakonec me to neda a porpve se ptam bolivijce na Evika - guidik je z nej na vetvi, prej evo opravdu cumpli silnice, telefony a tak. Ono je asi zakladem vydrzet v bolivii u valu vic nez rok a trosku se propagovat :-). Mijime druhy a pry posledni krizek na licancaburovi a pry patri 25.lety holce z nasi republiky ktera to sla kdyz to bylo pod ledem a bohuzel si tohle korejtko sjela az do skal :-(. Sestup trva jen neco vic jak hodinku. Sem docela uslaplej i hlava se ozyva ale lepe nez po Uturunkoj. Potreboval bych si na chvili lehnout ale resime prejezd do Chile. Cekali jsme ze pojedeme busem jak nam bylo receno v Tupize ale ten pry jede jen v 10rano, coz sme uz davno prosvihli. Nechame se odvizt na hranice /stale tu beha ten jeden osamoceny sakal a je tu vyhoreny bus slouzici jak bano/ Celnici sou ochotny a volaji do san pedra pro taxik, ale ten prijede jen kdyz zaplatime 100USD coz se nam nechce. Hodinu cekame jestli nepojede nejaky nakladak, ale tahle silnice je vic nez marna tak se vracime zpet. Nasi pruvodci nam stejne rikaji ze jidlo a nocleh budeme mit stale gratis - fakt sme meli stesti na cestvoku, vyrazne nejlepsi z tech trech pokusu co jsem tu mel. Alespon davam siestu ktera me stavi na nohy. Vino uz dns bohuzel neni ale i tak sme radi ze sme vsechny tri planovane sopky zvladli

D160 - Volcanos Salar Tour V. - K lagune Verde

Dalsi den naprosteho azura nas vita, takze s tim destivym obdobim to neni tak hrozny. Ceka nas cesta pres quetenu grande ktera je kupodivu radove mensi nez chica. Vsude je spousta zelenych bofedalu a malych skalnatych kanonu - docela rozdil oproti vyprahlemu okoli. Malem sme svetky vypousteni obrovskeho stada lam z ohradyt ale babka si to naposledni chvili rozmysli, asi nechce mit nezvane divaky. Na dalsim salaru, tentokrat Chavilri, se zpatky vracime na hlavni okruh a delame zajizdku k Sol de Manana. Letos to moc necoudi a ani to cerveny jezirko nemuzu najit. Bublajici efekty zustali. Kvuli panovi musim zapnout GPS (chps po spanelsku me vubec nejde do pusy) a vyvratit znovu zazitou poveru ze je to tu v 5tisicich. Kousek cesty zpatky k termalum, kde je hooodne narvano tak me to ani nelaka tam zalizt, mimo odsoleni noh. Pobiha tu nekolik strazcu kteri hlidaji aby si nikdo neodskocil do prirody v okoli a pouzil predrazeny hnusny zachod za 3boliky. Skrz krasnou krajinu daliho prijizdime k lagune Verde a koukame na toho obra co nas zitra ceka - prevyseni jak na tunupu, vysku skoro uturunka. To bude maso. Laguna se docela zmensila, asi ji to necekany sucho nedela moc dobre. Jedeme do osamocenho hostelu vedle baraku narodniho parku, kde je mimo nas jen opuchlej frantik s zenou /maji vystup na likiho uz za sebou/ a hrozne si to chvali. Po obvyklem nekonecnem briefingu s nasim panem mame sraz jeste s guidem /na L je povinny za 60USD na skupinu/ a pak uz do hajan a (ne)tesit se na 2hodinu ranni. Pred tim jeste vyhled na hvezdy, je jich videt zase tak 4x vic nez u nas doma.....

D159 - Volcanos Salar Tour IV. - Uturuncu (6 025m)

Budicek tentokrat neni zas az tak drsny, kolem sesty. Ceka nas spanila jizda, protoze silnice pod kopec je v mnoha zdrojich vedena jako nejvyssi na svete. V sedylku mezi dvema hlavnimi vrcholi byl totiz sirny dul a tim padem i cesta pro nakladacky. Parkrat prohrabneme kola v bazinatych bofedalech a pak uz sme u byvale fabricky na siru. Obcas je u cesty pohozen i obrovsky vyfarany kus. Cesta stoupa nekonecne a my chceme samozrejme co nejvyse :-) trosku posetrit nohy a hlavne plice :-) Pan nakonec parkuje v neuveritelnych (5 552m) i kdyz by mohl jeste pokracovat dale - pry uz to autu nedela dobre, kupodivu. Tentokrat uz beru scarpy a chvili to da zabrat je zavazat - koordinace po tomhle vyskovym soku/skoku neni uplne nejlepsi. Samotny vystup docela v pohode, klasickej sutovej sopecnej svah. Lukas tradicne bere caru, ja dorazim jako druhy. Bylo to jen 470metru prevyseni, takze je to fakt asi uplne nejlehci 6ti tisicovka na svete, ale i tak dala zabrat. Na vrcholu dostavame tradicni vejluh z nejake byliny na vysku. Trosku chci pozlobit Dusana tak mu hlasim ze vyska je pouze 5993m (aby si pripadne nemojl vyskocit :-)) ale netrapim ho dlouho a pak si uzivame jeho radost :-). Sestupujeme prudkym sutakem, ktery lukas zbiha za coz si vysluhuje od pani prezdivku el condor :-). Pri sjezdu se me udela nejak blbe, preci jen ta akli byla nic moc dobra a odpolko prolezim. Vecer je me nastesti uz dobre, protoze od pana dostavame za odmenu lahvicku cerveneho :-)

D158 - Volcanos Salar Tour III. - Laguny

Dneska nas ceka njklasictejsi cast okruhu, protoze at clovek jede z jkekoliv strany, tudy jede pokazde. Opoustime San Juan a mirime na mensi salar Chiguana na kterem je nejzajimavejsi panorama sopky Oleague na jeho konci. To je v podstate jediny znamy vulkan na tour na kter neplanujeme stec. Kousek dal je uzemi skalek a oficialni mirador, kde mame obidek. Celou dobu nas sleduje obrovska viskaca, ktera je ze zbytku asi vlmi zivena. Pak nasleduje serie 4lagun - hned ta prvni Canapa je nejkrasnejsi. Navic oproti zime je uplne precpana plamenakama. Odhad tk 800kousku. Navic se nas drzi dobre pocasi - po obloze je sice hodne smouh ale my furt jedeme v kvadrantu kde je naproste azuro. Dalsi laguna se jmenuje Hedionda (smrduta) tak se bavime kdo je vic Hediondo cimz konecne rozesmivame nasi pani kucharku a po zbytek cesty to na ni zabira, mluvit o nekom ze je hediondo :-). Dalsi lagunky nejsou zas az tak zajimave. Pak je prejezd poust Siloli - coz je obvykle nejvyssi misto tohoto dne cca 4720m. Prohani se tu spousta vikuni, ktere jsou zive z buhvi ceho. Povinna zastavka u kameneho stromu a uz jsme u laguny colorada - topu tohoto dne. Akorat ze Evo v ramci cumpleni trosku zvysil vstup z 30 na 150boliku. Tentokrat jedeme i na druhou, vzdalenejsi vyhlidku, ktera je uplne nejlepsi - vsude dokola jen ruda voda. Tady opoustime klasicky okruh a mirime do kopecka smer vesnicka Quetena Chico - vychodisko na Uturunca. Cesta do sopecneho pasa neni kratka - vrcholi na urovni Mont Blancku,cca 4820. Quetena Chica (4 150m) je lamarska obec dokonce i s kostelykem. Navic je tu spousta zebrravych psu, kteri si zrovna oblibili nas hostel. Zbytek dne uz jen klasicky zevling a dobra strava od nasi pani a pln hrnky coca caje. Mame od stolu, ja dokonce i od postele, krasny vyhled na nas zitrejsi cil Uturuncu - nejvyssi kopec v sirem okoli

D157 - Volcanos Salar Tour II. - Tunupa (5 166m)

Ve 4 rano mame budicek a ceka nas prvni ze tri vystupu, takovy zahrivaci i kdyz lizt prakticky neaklimatizovany na 5tku taky neni nic optimalniho :-) Nas pan nas odvazi jeste o 300vyskovych nad salar do 3980m, kde vyslap zacina. kupodivu nam bude delat i pruvodce. Stoupame kolem inckych ohradek. Asi se dost nudili protoze jich je vsude spousta a hlavne do hroznych vysek. Cim vic jsme bliz tim je jasne ze nasim cilem bude oranzovy predvrchol, ktery jako jediny vypada schudne. Cestou, hodne sutovitou, ze az lituju ze stale dupu jen v teniskach :-), se propracovavame do sedla 4900m a pak i pres mensi skalky na samotny predvrchol. Jsou odtud krasne vyhledy na salar i kdyz na zapadovku by to tu bylo lepsi, takhle jsme zase meli krasne vybarvenou sopku. Samotny hlavni vrchol cca o 200metru vyssi je hodne neschudny. Na vrcholku jeste dostavame nejaky specialni vyluh na vejskovku, ale zatim se hlava moc nespina. Sestup dolu je docela dlouhy a v sutovych zlabech opravdu vzpominam na sve scarpy odpocivajici v jeepu. Jeste pred navratem k autu si davame malou zachazku do jeskynky s mumiema. Docela zajimave. Po obidku ve vesnici vyrazime na dalsi cestu. Zastavujeme jeste u plamenaka ale bohuzel je chciplej :-(. Dalsi dlouhy prejezd salaru na ostrov Rybaru. Je tu az nechutne jeepu, ale skoro vsichni maji obed tak mezi kaktusama je docela volno. Takhle v poledne je to tu uplne jiny nez v ranu a taky pekny. Nejvetsi kousky maji az 12 metru do vysky a patri tak mezi nejvyssi na svete. O kus dal zastavujeme jeste na miste kteremu se vyhnul ten prasny mrak a pak uz min zajimava cesta do vesnice San Juan (3 700m), kde strasne fuci. Tady si lehce lecime rany, protoze se hlava nakonec preci jen trosku z toho vystupu ozvala. Je to tu dost velky zapadakov, ale to na altiplanu vubec neprekvapi :-)

D156 - Volcanos Salar Tour I. - Cesta pod Tunupu

Dusan nakonec vecer dorazil, takze vyrazime ve trech coz je dobre nejen po financni strance. Jedeme po polnacce smer Uyuni. Vzpominam jak sme tenkrat malem umrzli kdyz sme jeli obracene. Kochame se peknou krajinou kolem Tupizy a pak uz stoupame do kopcu. Zastavujeme na miste kde Butch Cassidy udelal svuj povestny prepad. Dlouhou dobu nas provazi panorama hory Chorloque (5 552m), kde je aktualne nejvyssi dul na svete. Sjizdime do Atochy, strasneho zapadakova a centra minerstvi. Pry to tu docela frcelo ale co Evo vyvlastnil doly tu vlak s mineraly jezdi uz jen jednou tydne. Mame tu obed a docela me zaujme sbirka broukou na stene pribytku. Mezi asi 5 exemplari se zvlast vyjima vzrostly svabik :-) Pres pouste kde je spousta malych tornadek se pozvolna blizime k Uyuni. Mame tradicni zastavku u hrbitovu masin a pak uz razime na salar, ktery rozhodne neni tak belostny jak si ho pamatuju. Pry uz dlouho nesprchlo i kdyz je obdobi destu :-) a vichr prival prach. Stopuje nas nejaky pan ze mame prevezt nejakyho zatoulanyho plamenaka na druhou stranu salaru, tak ho mam celou cestu 20centaku v krabici za hlavou. Cesta pres salar je dost dlouha ale minout nemuzeme - pekny vulkan Tunupa je dobry majak. Uz z dalky premyslime kam az se dostaneme protoze hlavni vrchol se spoustou prudkych skalek asi nebude to prave :-). v mokrinach u konce salaru kde si vyslapuje par plamenaku vysazujeme naseho necekaneho pasazera. Bohuzel nevypada moc dobre, nejak se nechce zvednout na ty svy tycky, tak to s nim asi neni moc dobry :-(. Vecer jdeme jeste na peknou zapadovku na salar. V noci je hrozny vedro ani si nevzpominam kdy a zda vubec jestli jsem nekdy spal v Bolce jen v trenkach pod prosteradlem.

D155 - Tupiza - Inca Canyon trek (3 370m)

Rano je pekne ale na snidani musime cekat, protoze pan ma jen jeden stul v jidelne a ten zrovna obsadili argentinci - tak vyrazime na mirador na hrebinku hned za hotelem. Cesta je docela nepratelska, hnusna sutovinka a kdyby clovek nahodou uklouzl takse zastavi maximalne o kaktus. Nakonecale vrcholek davame a je to opravdu nej vyhled na tupizu, nejvic panoramticky. Hned pod nami reka pak mesta a na obzoru cele to barevne pozadi. Si rikam ze jsem tu ztravil uz docela dost dnu ale poradje co objevovat :-) Sestup je jeste horsi, ale s trochu obezretnosti se to da i kdyz podruhy bych tam uz asi nelezl :-) K snidani popijime klasicke mate de coca

Porad nemame uplne jasno jak to vykoumat s tim salar tourem a hlavne aklimatizaci. Nic nam neprijde idealni. Uz skoro premyslime ze pojedeme busem do Uyuni a vyrazime odtama, coz asi vytusil i pan a da nam zajimavy navrh, samozrejme drazsi nezkdyby sme dali klasiku ale porad za slusny prachy. Takze budeme mit privatni fotografickou (vyborny kdyz nemam fotak :-) solo tour - pojedeme tedy 2, mozna 3 jestli se konecne dusanovi podari nejak dorazit. Na celych 6 dni - takzenebudu naprijmu - a budeme tam mit 3vystupy na sopky: Tunupa, Uturuncu a Licancabur...takzeto tu opravdu uz vycerpam do posledniho :-)

Nadseny jdeme do mesta, ze se to nakonec tak skvele domluvilo, jeste vybrat penize - V bance je hrozny naval ale policista nas dovadi hned k prepazce - Lukas vybira s karty a pani se nejak nelibi jeho podpis - tak ji musim vysvetlit ze je to stary podpis, no sranda. Ja jen menim v cambiu a zas mam 10dolarovku u kterym se mistnim nelibi serie, klasika.

Dal shanime bicikletu aleto se nedari tak jako nahradni program davame vylet smer puerto del diablo a canyon Inca, kde byl pred 2roky pekny trubka trek :-) zase si uzivam paradni skalni utvary a lehke lezeni vkanonu. Po case jsmena krizovatce kde jsme predtim zvolili spatny smer. Tentokrat stalenahoru kolemsirny ajinych sopecnych vyvrelin. Konecne sme docela uvareny v pasu (3 370m) s peknym vyhledemi kdyz nasim smerem neuplne otevrenym. Tak se muzeme jen domnivat jestli nas ceka sestup spravnym smerem. Klesame mezi giga kaktusi po pesince obcas lemovanou pet lahvickami /nejspis bolivijske turisticke znaceni :-)/ ale jinak ani nohaazna male stado koz hlidane dvema psiky, ktere lehce musim usmernit vrhanim kameny. Kanon se ka zuzuje a je dost super. Trosku neprijemna je jentunka ktera semusi brodit a vody je lehce po pas, tak pak jdu asi hodinku v trenkach abych dosusil spòdek :-) prvnim clovekem je babka, ktera hrabe v korytku kameny nahromadky. Pak uz prvni zaslouzene pivecko a nejaka dobra basta /ta je tedy zatim jen v planu/ jo taky pujdu k holici na uno milimetro , uz sem trosku zarostlej...takze salsi zprava az za 6dni ze san pedra

D154 - Cesta di Tupizy

Rano prsi takze se Saltou loucime trosku ubrecene. Jako mistni omladina pari dost svedomite. Tolik vylitejch se v pul6 rano uz dlouho nevidel. Na busaku je uz pekny naval protoze z nejakeho duvodu spousta busu vyrazi na svoutpout o sedme. Mezitim se dela pekny slejvak tak sme to prosli jeste na pohodu - proste hlaska z LP o tom jak je v Salte nadherne podnebi nam proste zalezla pod nehty. Po vic jak 2hodinach sme v Jujuy, ktery jeuz trochu indiansky. Tady nabirame ztratu protoze mirime do garazi, kde ani nevime proc stojime. Pakuz nasceka quebrada Huamhuaca, velmi pekny barevny kraj ktery sem tu uz docela popsal pred 5 lety :-). Mame par zastavek kde se cast turistu obmenuje - Tilcara /stala by za navstevu/ a Humahuacu. Pak uz Altiplano a lamicky. Dlouho jedeme pres 3500m. Konecne sme v La Quiace, po 7,5hodkach, kde z¡jistujeem ze nam vlastne pohunek v salte nedal papir k baglum, tak musime hodne tvrdit ze ty bagly jsou opravdu nase.

Ve vetsim klidu nez pred 5 lety kracimetech par bloku na hranice a tam trosku pada to co si pamatuju ze jsem byli za chvilku vyrizeny - je tu giganticka fronta, zpusobena asi i 3velkyma mezinarodnima autobusama. Rozhodujeme se ze pujdeme asi na hulvata a jdeme az k okynku a ptame se na neco a pak jdem o kus dal a snazime se infiltrovat do fotky. Neni ani moc velky protest protoze kolem nas je spalir lidi z busu kteri to zdrzuji nejvic. Akorat nejaky cyklista si k nam jde stezovat ze uz tu stoji 4hodiny a v tu chvili se ozivai nejaky pokrik fin de fila /konec fronty/ ale nastesti nas zachranuji nejake senority ktere taky chteji predbehnout a hnevdavu se obraci na ne..Pak prijde policajtka a vyhodi senority at si prijdou zitra v 8rano. My prazivame ale i tak tu kysneme skoro hodinku, alei tak smeradi zaetu nejsme dorana. U Bolivijcu je to rychlejsi.Krosnou schazuji vlajku ale mezinarodni skandal nastesti nezacina. Posunuje hodinky o jednu zpet, takze uz mame 5hodin rozdil. Pak uz frcime nabusakve Villazonu, kde kupujeme posledni 2listky do Tupizy na 5. Takze uz na rychlo na levne kuratko spapasfritas a pivecko a pak uz do krosbusu. Nagrafitech je stale Evo SI a stale CUMPLE :-), takze to se nezmenilo. Ale sem v transu - je nova asfaltka. Teda skoro cela hotova, jen par mostu chybi. Takze asi plati co smevideli na politickym bilboardu - Evolucion :-)). I takprijizdiemuz za sera. Ale odchytava nas sympaticky plan ze manovy guest house za dobrou cenu, a zenas tami odveze. Trosku nas prekvapi ze jedeme pres most pryc, aleneni to zasaz tak daleko a je to na bolku fakt luxusni ubytko a navic jeste nam za luxusni pokoj uctujemin nez chtelpuvodne za normalni. Jeho pani pere navic kilo pradla 15kc tak budu konecnezas vonet. Vecer uz jen prochazkapo meste, basta, pivko a hura do hajan...btw chodimetu v triku a vecer je dvacet, jaky rozdil oproti zime a mucho frio expedition

D153 - Cachi a Salta

Po 12 hodinach, presne na minut dle jizdniho radu, jsem v 6 dorazil do Salty. Obchazim busak a ptamsekdy co jede do Cachi a pry uz v 7 a pak az odpoledne. Tak doufam ze sem vcera kluci dosli, zjistili to a dorazi, abysme neztratili pul den. Nikdo nikdetak sem cim dal vic nervoznejsi. Tesne pred sedmou se nastesti pririti lukas splavenej jak pes takze narychlo kupujeme listky a jeste prestupujememezi busy protoze vestejny cas jedou dva od stejne spolecnosti. Nakonecmamekrosny vjednom ajedeme v druhym. Dlouho semotame mezi mestecky ve velkeym urodnym udoli pak uzstoupame peknym bocnim kanonem obrostlym hojnou zelenou vegetaci - skoro jakpralesyu nekde v brazilii. Pak uz se ukazuji barevne hory a pekne hrebeny. V pulce cesty je ofiko zastavka nasnisani, kterou nepohrdame. Dale jsou nekonecne klikatice do kopce, dost super.Na jednom vyhledu nam dokonce ridicstavi na mirador. Prejizdime paso 3300metru ajsme v narodnim parku Cardones, kdeje to hlavne o kaktusech kolemsilnice - uplne lesy. Uz jen chvili klesamedo urodneho udoli vnitru altiplana a jsme tu. Po4,5 hodkach. Zjistujeme na busaku ze nasim planovanym smerem do San Antonia dela Cobres po rute40 se kterou sem mel cest uz v patagonii nic verejnyho nejezdi ze pouze ze salty - takze kupujeme listek na odpoledne zpet a rozhodujeeme se uz zitra odjedeme do bolky. Mestecko/vesnicka pekna ale na ty 3h az az. Ve stinku na hlavnim namesti si davam obrovsky rizek, oio zavin domova apivko apak jdemenagiga cemeterio na menism kopecku u mesta. Obr hrobky jsou stridany nuznymi krizky beze jmena. Lukas je ze slunce po chvili unaven i lehce obarven napink tak jde zpatky na dalsi cervezku, ja jeste vyrazim na maly kopecek ze ktereho je uzasny - ladackhy vyhled na zelenou oazku tahnouci se z hor. Docela me mrzi zejsem od lukyho nepujcil fotak a neudelalalespon jeden snimek. Cesta zpetje uz docela unavna. Navicseudelali mraky a mlha takze ridicjede po zakrutachy docela po slepu. Pak uz jenkoupitlistky na zitra do La Quiacy a nekde se ubytovat. Po ceste nas posiluji panchove /parek v rohliku asi s desti zalivkama/. Nakoneckoncimevlevnym hospedache. Vecer sme tuhy jakpsy

D152 - Corrientes a Resistencie

Mozna i diky klime sem se fakt dobre vyspal, idealni pred dnesni noci v buse...Nikam se nezenu a navic zjistuji ze ten spravny bus do Corrientesu me jede primo pod okny, parada. Je to docela dalka na mhd tak 15-20km mezi mesty, tak jizdenka za 11kc potesi. Po ceste jsou nejake mokriny se spoustou volavek ale nejlepsi je prejezd gigantickeho mostu pres reku Parana. Je to pekne do kopce, asi kvuliva lodim tak ridic dvakrat podrazuje abysme ten most vubec vyjeli :-) pak uz se necham vysadit a delam si prochazku po nabrezi. Jsou tu plazicky a lidi se koupaji. Voda navic vypada docela ciste, cekal jsem vetsi kalnost. Nabrezi vypada tka napul vybydlene. Proste jednou se to postaviloi, bylo to pekny a pak uz na tom hlodal jen zub casu. Navic je to tu nejspis idealni po vecerech na mensi ci vetsi potrebu. Nachazim tu i turisticky informace tak dostavam mapicky a ruzny typy - na karneval a jednu docela zajimavou prirodni oblast. Jeste prochazim vlastni mesto, kde me vic nez poskrovne pamatky zaujima spousta zaslaplejch a pobyhajicich svabiku - tolik sem jich tedy jeste nikde nevidel. Postupne me zacina ubijet vedro tak du jeste pozevlit na nabrezi, kde si rika ze jedina vyhoda toho ze sem bez fotaku je ze si to prohlizim v klidu a furt tu nepobiham a nevymejslim jak a co pofotit, ani ty smouhy na obloze me nevadi :-) jinak delam pokusy a ve stinu je 36stupnu a na slunci 50 :-)) pak uz frcim zpet. Na hlavnim namesti v Res kupuju supr hamburgra a po nakupech se jdu ochladit na net. Opoustim ho ale rychleji nez mam puvodne v planu protoze to vypada na bourku. Do hotelu prichazim uz za prvnich kapek. Pak me kazdej radi neco jinyho ale nakonec preci jen nachazim tu linku na busak - vcera sem se totizx ani nepodival na cislo. Na busak uz za slusneho slejvaku a ted tu zevluju - tlupy psu se tu potuluji jak pred 5 lety...jo jeste jedna poznamka k Res a Asuncionu - ty pekny busy co tu tenkrat jezdily jsou uz ve vysluzbe, jezdej tu sice stale rachotiny ale uz holt o generaci novejsi - takze pravidlo jezdi ted, pak to bude cim dal horsi plati na plne care.

D151 - Asuncion tentokrat bez deste a cesta do Resistencie

Rano je vymeteno ale zas na druhou stranu uporny vedro. Vyrazim na prohlidku cislo dve :-) uz mam ty posty kde si mam mavnout na MHD vychytany tak to jde jak po masle. Stale se nemuzu zbavit pocitu ze Asuncion je vlastne akorat takovy rozlezly malomesto, uz jen podle tech patrovych baracku. Vysedam kousek od hlavniho namka a jdu se podivat na namesti Urugvaj o kterym se pise ze je po setmeni rajem kriminalniku a prostitutek. No i zadne nevypada nijak moc vabne. Jak takovej vyskvotovanej park. Zevli se tu vali po lavickach a v jednom rohu je doonce takovej malej stanovej tabor. No taky cely jeden roh namka zabira ex vlakove nadrazi. Zbyla z nej jen budova v ni asi dva vagony a koleje kousek od vrat zality asfaltem. Sice se v mem prastarem pruvodci pise ze vlaky uz v paragvaji moc nefunguji ale ze se clovek ma radsi optat v oficine. Ale kdyz vidim ty koleje tak myslim ze uz ani to optani nema cenu :-). U namesti nezavyslosti me zas jako vcera dostavaji ty vznesene vladni budovy a deset metru dal pres zelen zacatek favely - chyse s preklizek a s vlnitym plechem. Tam se na pruzkum nevydavam. Z ochozu na konci namesti je na to vsechno + reku v pozadi pekny vyhled, tak zatim asi prvni misto kde opravdu lituju ze fotak uz je out i kdyz dokumentu odtud bych poridil asi vice..Motaj se tu prvni dva turisti co tu vidim, nejaci turkove. Tak jim rikam at me vyfotej a poslou nejaky fotky mejlem, tak sem zvedav :-). Jedinou opravdu peknou stavbou je palac Gobierno, ktery je oblezen vojaky ale uz se smi fotit :-) kousek vedle je cesta do pristavu nevedouci pres chatrce tak se nakonec dostavam i k rece. Za necele dve hodinky mam vse projity az az, takze skoro delsi je cesta mhd tam a zpet nez vlastni prohlidka :-) Kazdopadne sice nejsou v paragvaji zadny opravdu extra turisticky spoty ale i tak me mrzi ze nemam vic dnu na pruzkum - jako cesta na lodi nebo pres chaco do Bolivie by urco samo o sobe bylo husty + kazdy pohranicni mesto ma status tezce paserackeho :-)
Po netiku vyrazim do hospudky jak vcera a doplnuju pitny rezim zas velkym lahvackem. Dnes je tu jiny pan a chce vic penez pry za ryzi tak ho ignoruju a platim co vcera. Ani mu to nejak nevadi. Dnes je fakt sileny vedro pres 35 a navic dusno takze takova paragvajska indie, ani jim to v buse moc neklimuje tak sem sparenej jak kralik - navic klasicka kombinac, zas vedle me tlustoska - takze v nestrezeny okamzik spoustim mezi nas operatko abych trosku stanovil hranice kam az smi zadek, i kdyz ten se stejne podlejva spodem :-) a hned pres ulicku zase nejake hyperaktivni dite....Za pulhodinky jsme u mostu s tim peknym vyhledem na Asuncion a pak uz je hranice, kde je peklo..hrozne dlouho cekam aniz by se cokoliv delo, pak procedury - uz zase dochazi k prohlizeni meho pasu, ktery naboptnal..pak zavazadla, proste suma sumarum 3hodiny v tom pekle. Pak uz savana s palmickamickama a jeste 3x nam policajti smejdi v buse. Jinak pan sofer je asi pritel honicek aut protoze nejdriv pousti rychle a zbesile a pak i druhy dil. Do Resistencie prijizdime az v 20:30 a ja jen tak z povinnosti zda neco nejede do Salty - ale jizdni rad se ani tady nezmenil, zase az zitra v 17:50. Pan me alespon da typ na hospedaje pobliz busaku ale to je plny a dalsi o kus dal zas nefunkcni tak jdu chvili peso - lehce pritom odhanim trosku zurivejsi 3psy -, az me zastavi nejaky dobry clovek a rekne ze bych takhle sel jeste asi hodne dlouho tak se mnou vypravi a stopuje busik. Vystupuju na namku a jeste si kupodivu pamatuju na jaky avenide sme byli tenkrat ubytovani a jdu spravnym smerem - akorat hotylek se uz jmenuje jinak nevypada jak svabik tenkrat ale je zaroven 4x drazsi, ale i tak nejlevnejsi solo ubytko v Argetyne. Vecerni Resistencie docela ziva anejak vyrazne hezci nez si ji pamatuji - mozna efekt Asuncionu :-) Na zitra mam plan udelat si vylet do sousedniho Corrientesu leziciho u reky Parana, coz ma byt pry velmi pekne. No a vecer konecne do te Salty. Dusan tam dorazil uz dnes Lukas zitra jen ja budu mit spozdeni - mam pocit ze jsem ejste na sraz o den pozde neprisel, ale snaha byla :-)

D150 - Asuncion

Tak tu dneska mame male cestovni vyroci - 150dni tak si rikam ze by treba fotak mohl obzivnout ale nechce se mu :-( . Snidani ani nedojidam, protoze si jeden s Brazilcu se kteryma sem sdilel pokoj objednal tago na hranice. Mysli msi ze to domluvil nejak za levno ale nakonec platim kilco za relativni kousek, tak lituji ze jsem nejel busem jak sem planoval. Je tu uz docela zive, ale rikam jak se za 5let zmenily procedury. Tenkrat to byl skoro obrad, zapis do knihy a ted jedno rychli razitko a jede se. Busak je daleko tak se me v tomhle vedru a s krosnou stradovat nechce, takze beru motorkare za 15tis (60Kc) tech jejich podivne pojmenovanych penez. Dokonce dostavam helmu a frcime az necekane pokojne na busak - tady to je jak posledne - jen co prijdu uz ma neco za 15minut jet a ne jak posledne rachotina ale pekny dvoupatrak a jizdne? za polovicku co v Brasilu. Ale uz to neni takova sranda co tenkrat, ale preci jen me jeden pan rozesmal. To ze nam sem lezou prodejci limonad a burgru me nebere ale jeden pan prisel s jednim 10kg pytlem cukru jestli ho nekde nechce me fakt dostalo - neprodal ho nebozak. Cesta je v podstate jak tenkrat, krajinka neni zas az tak dechberoucim ,ale termitist sou tady fakt stovky. Do Asuncionu prijizdime po 6hodinach. Sileny vedro, coz sem cekal. Ale z raniho azura se udelalo dusno a takvoe to pocasko pred bourkou. Bohuzel zjistuju ze me plany jsou trosku naruseny. Bus na rano je vyprodan tak budu muset az v 13, takze nejspis nestihnu v Argentyne pripoj na Saltu takze na sraz s klukama dorazim az asi o den pozdeji - uvidime, jak to nakonec dopadne. Beru hotylek, jak je mym zvykem co nejbliz busaku a je to sice pajzlik ale jen za 35tis - takze nejlevnejsi na teto ceste. Poustim vetrak a vesim pred nej fotak treba uschne a pujde ale moc tomu neverim. Konecne sem ready vyrazit na prohlidku, dokonce se doptam odkud jede ten spravny bus a pak se kodrcam skoro pulhodinu - dokonce s navstevou revika - do centra pricemz se z druhe strany blizi ocekavana boure . Takze projdu jen hlavni namesti - nic svetobornyho parcik obklopeny prevazne hnusnyma budovama a zacina slejvak, net nastesti dobiham v pravou chvili...no ted se po 90minutach udelalo jakztakz tak vyrazim ,abych se vratil jeste za svetla :-)
Po asi deseti minutach prochazky zacina zase prset takze dalsi prochazka je uz takova zbezna. Uzasna kombinace je nejaky obrovsky novy palac a pres ulici zacinajici ponekud skotovejsi cast vedouci az k rece, takze se tam nevidavam. Po chvili mizim zpet na bus a pocitam ze se zitra trosku vycasi abych se sem jeste dopoledne vydal. Jedina vyhoda deste je v tom ze je konecne snesitlene pocasko - predtim bylo uz neprijemnych 35 stupinku. Stavuju se jeste poprve v paraguajskym supermercadu kde delam nekolik kaufu ne moc stastnych - jednak kupuji nejlevnejsi limcu pomelove chuti, protoze to me jeste nikdy nezklamalo, ale chut odpovida tomu ja si predstavuju ze muze chutnat rozredeny myci prostredek na ajncliky s pomelo favorem :-) teda meloun za 3,5kc/kg ale stoji za to i kdyz po tech svacach po ceste mam pocit ze bricho neni poprve co jsem v jizni americe v uplne kondici. Jdu to pojistit o kus dal na grilvane kure a chorizka a taky lahvace o 940ml :-)

D149 - Vodopady Iguazu

Vcera sem cely den pozevlil v Curitibe. Dnesek zacal moc pekne - vodopady Iguazu - sice jsem na nich uz pred 5 lety byl ale z argentisnke strany a dneska ta brazilska me prisla lepsi i kdyz ty davy neuveritelny....pak sem vyrazil jeste na gigantickou prehradu Itaipu, myslim ze do 3soutesek nejvetsi na svete a tady se stala katastrofa - koupil sem na busaku lahev ale byla fejkova/doplnovana a narizlou zatkou me cela vytekla do batuzku a ten jak je na pul nepropustnej udelal obr louzi ve ktere se utopil fotak :-( takze dost neprijemna udalost...odpo sem jeste pres most zasel do paraguaye kde je to samej vejlupek a v jednom elektru otestoval alespon kartu, a ta nastesti prezila..tak alespon tak....zitra se zase vracim do paraguaye a jedu do asuncionu..a pak do Salty kde mam sraz s Lukasem, takze alepson nekdo bude dokumentovat...fotacek susim ale davam mu tak 5procent, skoda....

D147 - Torres II.

Tohle rano uz je vyrazne prijemnejsi, taky vstavam drive i kdyz to taky nejak moc neprehanim - dneska chci vyrazit dal za mesto kde jsou za plazi i pisecny duny a mistni prirodni park. Sem docela vysmatej kdyz ten prirodni park vidim - Plaz plna aut, nektery az skoro na urovni priboje az do nevidim :-) skoda ze jsem si nevzal fotak, plaz plna aut to s e jen tak nevidi - taky oni brazilci sou liny na krok, za tech 5let co jsem tu nebyl tu pribylo aut geometrickou radou a vsichni popojizdeji kamkoliv jak blby. Koupani jinak docela v poho, tentokrat uz namazanej :-) ale jelikoz se pocasi horsi, z obzoru se priblizuje obr cerny mrak, pozvolna to balim a presouvam se na cimru na poledni siestu. I tak me chytne prvni sprska z obr mraku. Pan je na me hodnej a check out si mam udelat az se me bude hodit, takze nemusim resit krosnu a tak. Kazdopadne je to uz hlavne o zevlingu, kterej ale po vic jak mesici neni zas az tak na skodu. Navecer se trochu vycasi tak si delam psoledni rozluckovou prochazku. Ted net a za hodku me jede bus do te Curitibi.

D146 - Torres

Rano mensi kocovinka ale proti ceskym 1.lednum vyrazne lepsi :-) Stejne se nakonec vyhrabavam az kolem desaty a konecne vyrazim na pruzkum okoli za svetla. V centru teto lehke betonove jungle je pekny jezirko se spoustou zelv a ptactva na kulech - pak je mensi hrebinek s temi panelaky a na druhy strane plaze, takove obyc bibionovite s davy lidi - trosku to tady pozvedaji tri oble hory s peknyma vyhlidkama. Tak to vsechno obchazim ale pocasi moc fotogenicky neni akorat sem sparenej, tak se vracim zpet abychg se uz taky konecne vykoupal. Po ceste se jeste stavuju na busaku a je to o fous - na nocni prejezd do Curitibi uz zbyvaji jen 3mista v blbejsim pozdejsim busu. Jelikoz tu toiz budu neplanovite az do druhyho vyrazuji Florianopolis a okoli, stejne na to nemam cas, tak radsi pojedu dal a vyresim jeden nocleh. Pak uz to snad bude vic v pohode. Uz ted je videt ze to nejaky lidi bali a zitra v nedeli to bude asi jeste vyraznejsi. Kazdopadne spousta lidi jeste pokracuje v oslavach uz jen podle toho kolik jich potkavam s kartonama pivek. K jidlu me zaujalo stanek s grilovanyma kuratama ale pan prodaval pouze cele, tak mam potravu na obed, veceri a asi i zitra na snidani. Na plazi v klidu pozevlovavam a trosku se smeju spoustu red buffalu - jak je polojasno tak to ani moc nepali. Vecer sem nemile prekvapenej kdyz sem taky vybarvenej a oblicej po delsi dobe lehce spalenej. To jsem teda uz necekal. Vecer jdu jeste jednou na obchuzku a pak uz to jen dospat.